Vliv Mařatky a Štursy znovu ožil na Ořechovce

náhled souboruSochař Jan A. Vítek se nenarodil v pravý čas na pravém místě. Jeho vrstevníky byla totiž velmi silná generace sochařů. Přesto jeho unikátní kolekce třiceti plastik, tzv. bozzett a modelet, zapůjčených ze soukromé sbírky, je k vidění v Galerii P+P Kobylka v Buštěhradské ulici na Ořechovce.

„Chtěli jsme veřejnosti prezentovat dílo neprávem upozaděného sochaře, žáka Mařatky i Štursy,“ říká majitel galerie Pavel Kobylka, který mimo jiné restauruje pro Galerii hl. m. Prahy Slovanskou epopej A. Muchy, a dodává: „Není obvyklé, aby malá galerie jako je ta naše, vystavovala dílo, které najdete pouze v renomovaných výstavních síních. Podařilo se to hlavně proto, že se sochařovo dílo dostalo jako pozůstalost do jedněch rukou.“
Na Vítkově mělo původně stát Vítkovo sousoší
Jan A. Vítek se narodil v roce 1899 v Polné a zemřel při plné práci po opakovaném infarktu v roce 1950. Na Uměleckoprůmyslové škole byl žákem profesorů Mařatky, na pražské Akademii jedním z posledních žáků Štursy. Jako jeden z nejlepších studentů dostal stipendium do Ameriky, kde se stal asistentem profesora Poláška v Art Institutu, a i zde byl za svou práci vyznamenán. Profesor Polášek mu navrhoval, aby zůstal, ale Jan Vítek se vrátil domů. Skončením studií a návratem z Ameriky začala nelehká doba boje o existenci, roky naplněné horečnou aktivitou a tvůrčím rozmachem. V roce 1941 ke stému výročí narození Antonína Dvořáka vytvořil bustu, která byla prohlášena kulturní radou za oficiální, a o dva roky později byl přijat do Spolku výtvarných umělců Mánes a téhož roku bylo jeho dílo poctěno I. cenou České akademie věd a umění. Během protektorátu vytvářel „Ecce homo“ – Krista v lidské podobě, bratra, s nímž cítíte, žijete a trpíte. Jeho tragicky ležící a zoufalá „Máří Magdaléna“ byla vytvořena v době zavření našich vysokých škol v předtuše dalších těžkých zítřků. Přišla tragická doba Lidic. Vítek vytváří svoji „Golgatu“ – ukřižovaného Krista – hluboký žal dvou žen, matky a Máří Magdalény. Jako protiváhu vytváří rovněž biblický motiv „Betlém“ – zrození nového člověka. Další dílo „Jan Křtitel“ bylo vytvořeno začátkem roku 1945 v několika variantách. Poslední z nich vyjadřuje mužného apoštola – asketu – v očekávání blížícího se nového zítřka. Zúčastnil se též soutěže pro památník na Vítkově s námětem „Vítězství 45“. Soutěž vyhrál, na modelech současně pracoval. Měla to být dvě sousoší na podstavcích před vchodem do pantheonu.
Své nápady rovnou modeloval
„Jeho dílo je velmi obsáhlé. Vítek své představy zachycoval zřídkakdy kresbou, většinou je ihned plasticky ztvárňoval v hlíně v malých bozzettech, které pak buď nechal vypalovat nebo je zvětšoval“, vysvětluje známý restaurátor a galerista Pavel Kobylka. Dílo, které je k vidění v jeho galerii, je výsledek pětileté usilovné práce umělce. Stále však vydává živé svědectví a natrvalo již vstoupilo do české moderní plastiky jako zjev vyzrálý a umělecky cenný. Vítek patřil k sochařům, kteří na sklonku třicátých let počali reagovat na jednostranný formalismus a programově abstraktní plastiku předchozí doby obnovením významu námětu a návratem k citu, jehož netušené zdroje v sobě náhle objevilo pokolení výtvarné stejně jako básnické.



Busta A. Dvořáka byla vytvořena ke stému výročí skladatelova narození.