Řidiči jsou stále neukáznění

Při příležitosti ocenění nejlepšího strážníka za uplynulý rok požádala Šestka o rozhovor ředitele městské policie na Praze 6 Viktora Richtera.

Jeden z vašich mužů byl oceněn za vynikající služby. Jak hodnotíte skutečnost, že se m. č. Praha 6 odhodlává každoročně k takovému kroku, jakým je buď vyznamenání nebo finanční odměna?

Jsem velmi rád. Jsem totiž přesvědčen, že takovéto odměny strážníky motivují a dávají jim najevo, že si jiní lidé jejich práce váží. A navíc mám dojem, že ti nejlepší si skutečně ocenění zaslouží.

Každý rok vám také několik strážníků přibude. Je již dnes jejich počet optimální anebo bude ještě potřeba nějaké přijmout?

Tabulkový stav u městské policie na Praze 6 je 86 strážníků. K dnešnímu dni zde slouží 83 strážníků a já mám slíbené ještě tři, kteří mají velký zájem u nás pracovat. Zájem projevilo mnohem více strážníků, ale protože jsme závislí na rozpočtu hl. města, jsme do jisté míry v počtu strážníků omezeni. I když bych si přál mít jich sto, sto padesát, tak jsem rád za každého, který přijde. Mluví se ale o tom, že v roce 2004 by měla mít celkem pražská městská policie asi 1500 strážníků. Tak uvidíme.

Do jaké míry vám vyhovuje vybavení?

Řekl bych, že jsme na tom velice dobře, především ve vybavení auty a motorkami. V jarních a letních měsících strážníci jezdí na dvou skútrech a na silnější motorce, „stopětadvacítce“. Linka 156 jezdí oktávií, a máme také záložní vozidlo fabii combi, které, kdybychom měli více lidí, bych dal k dispozici do terénu. Mít venku dvě auta není na Prahu 6 rozhodně přehnané. Jezdí i kombinovaná hlídka. Její hlavní zaměření je nasazování botiček, ale řeší i jinou činnost. Osvědčila se nám i kola, která jsou dobrá zejména v Šárce a na Břevnově.

Můžete dnes bilancovat, jaké nejzávažnější případy jste v uplynulé době řešili?

Nejzávažnější případy byly a jsou stále v dopravě. Řidiči se prostě nenaučili nebo nechtějí naučit parkovat. Jakmile vidí přijatelnější chodník, hned na něj vjedou autem, o zákazu zastavení nemluvě. Co je ale opravdu vážné, to je stání v druhé řadě – Břevnov, Dejvická, Jugoslávských partyzánů a další ulice... Víme, že je nedostatek parkovacích míst a přitom zde musí parkovat jak pražští, tak mimopražští řidiči, ale my to řešit musíme. Nehledě na to, že nám kolikrát zavolají stěžovatelé a nám nezbývá, než na dané místo vyjet. To nemluvím o řidičích, kteří si „jen zaběhnou něco vyřídit a zastaví v druhé řadě a k tomu pustí tzv. blikačky“. Ti porušují, co se dá, protože si zřejmě neuvědomují, že zapínají výstražná světla, která nejsou určena k parkování. Tak si mi stěžovala například paní z Břevnova, že přesně za popsaný případ dostala pokutu. A hrozně se divila, když jsem jí oznámil, že strážník jednal správně. Řekla, že byl určitě opilý. Takovéto reakce bohužel zažíváme čím dál častěji. I v souvislosti s tím, že zde máme odtahovou službu, což řidiči už také zaregistrovali.

Jak to vypadá s výtržnostmi a rušením nočního klidu?

Výtržnosti řešíme opět na udání. Ve většině případů však nejde o nějaké zásadní rušení nočního klidu, jako spíš o lidskou nepřejícnost, které vadí, že se někdo trochu baví. Usuzuji tak proto, že většina těchto oznámení je anonymní, jen aby někdo někoho prostě udal. S bezpečnostní komisí z Úřadu Prahy 6 jsme v létě vyjeli na tajnou akci, a zjistili, že se nikde žádné výtržnosti nedějí, že je vše v pořádku. Všichni jsme byli v civilu, nikdo nevěděl, kdo jsme a dopadlo to tak, jak říkám. Žádné problémy. Jakmile ale na jaře začnou být v provozu zahrádky, víme, kde se asi opět ozvou hlasy proti nočnímu hluku.