Bubenečským náměstím dali jména děkan, malíř i odbojář

náhled souboruVážení čtenáři, článkem o náměstích v Bubenči končí historický cyklus, který nás provedl po náměstích v Praze 6, z Dejvic přes Břevnov, Střešovice, zpět dolů do Bubenče. Od příštího čísla Šestky se vydáme po historických stopách usedlostí a letohrádků v Praze 6. První bude věnován asi nejznámějšímu – letohrádku v oboře Hvězda, který letos oslaví 500 let od položení základního kamene.

Podobně jako Dejvice se i historické centrum starého Bubenče rozkládalo poněkud stranou od novodobé moderní zástavby. Ta se začala rozvíjet v druhé polovině 19. století a intenzivně pokračovala i na počátku 20. století. Nové činžovní domy a vily vznikaly poblíž Buštěhradské železniční dráhy. Rychlý stavební růst Bubenče způsobil, že obec byla již roku 1904 povýšena na město.

Jádro staré zemědělské osady Bubenče se soustřeďovalo kolem dvou bodů historického centra. Prvním byl farní kostel sv. Gotharda, původně středověká svatyně, nově postavená roku 1801 stavitelem Matějem Šmahou a již v roce 1809 stavebně upravená Josefem Zobelem. U kostela stojí klasicistní budova fary z roku 1787 (přestavěná 1823). V první polovině 20. století zde dlouhá léta působil děkan František Krupka (zemř. 1942). Jeho jméno se později dostalo do názvu náměstí, rozkládajícího se kolem kostela sv. Gotharda. Původně byl tento prostor bezejmenný, teprve od roku 1901 se začalo užívat názvu náměstí U kostela, počínaje rokem 1910 pak Kostelní náměstí. Tak tomu bylo až do roku 1947, kdy vznikl název Krupkovo náměstí. Zdejší náměstí bylo obklopeno hodnotnou a historicky cennou zástavbou starých bubenečských gruntů a klasicistních nájemních domů. Po roce 1974 bohužel došlo k neblahému zásahu do urbanistního celku. Na náměstí a v jeho okolí vznikly obytné objekty a škola pro sovětské občany a jejich rodiny, kteří zvláště po násilné okupaci 1968 ve stále větším počtu působili v Praze. Tomuto „sovětskému městečku“ padly za oběť zdejší historické stavby.

Obdobně tomu bylo i u nedaleko se rozkládajícího druhého historického centra Bubenče, náměstí Schweigrova. To bylo původní starou bubenečskou návsí, od roku 1896 nazývanou Dolejší náměstí a pak v letech 1920-1935 Dolní náměstí. V roce 1935 vznikl název Schweigrovo náměstí, podle českého malíře Hanuše Schweigera (1854-1912), který v jednom z domů na náměstí řadu let žil. Ze staré zástavby se na tomto náměstí zachovala památná restaurace Na Slamníku, spjatá od nepaměti zde pořádanou jarní poutí „Slamník“.

Rovněž v novodobé zástavbě Bubenče nalezneme několik náměstí. Tak Puškinovo je pozoruhodné několika architektonicky hodnotnými domy z let 1922-1939 (architekti J. Rössler, B. Tůma, S. Vacek). Od svého vzniku roku 1935 se nazývalo Uralským, v duchu legionářské tradice, užité pro názvy řady bubenečských i dejvických ulic. Jména A. S. Puškina nese od roku 1952. Náměstí Svobody vévodí tzv. Skleněný palác, jedna z nejvýznamnějších moderních staveb Prahy z konce první republiky. Palác projektoval Richard F. Podzemný a byl postaven roku 1937, původně pro Zemskou banku. Na náměstí je dále rozlehlá budova školy (1928-1931) a předválečného ministerstva národní obrany (1924). Náměstí se od svého vzniku 1933 nazývalo Durichovo, podle českého odbojáře z 1. světové války, od roku 1947 nese název nám. Svobody.

Z dalších bubenečských náměstí ještě uveďme Sibiřské nám. s významnou architekturou rodinného domu od arch. Jana Kotěry (1907) a s novými budovami ruského obchodního zastupitelství. Náměstí Pod Kaštany (od 1925) má název podle stromořadí kaštanů, vysázeného v druhé polovině 18. století, při cestě, kterou jezdívali čeští králové z Hradu do Královské obory – Stromovky. Náměstí dominuje pseudoklasicistní vila, postavená v l. 1927-1930 architektem Theriotem pro bankéře Pečka (nyní sídlo velvyslanectví Ruské republiky).

 

Historické centrum Bubenče s kostelem sv. Gotharda, za ním budova radnice. Uprostřed Schweigerovo nám., vpravo zaniklé pavlačové budovy.