Příběh, kterému se dnes již nechce věřit

Karel Vávra: „Možná by se u mě estébáci nakonec ‚profackovali‘ k dalším jménům, ale to se jim nepovedlo...“

Ing. Karel Vávra se narodil 14. června 1927 v Praze, vyrůstal ve Střešovicích v rodině úředníka pražského magistrátu a náčelníka libeňského Sokola. Během studia na Masarykově prvním reálném gymnáziu v Křemencově ulici, se stal členem protinacistické odbojové buňky ve Zpravodajské brigádě. V květnu 1945 během Pražského povstání se stejně jako jeho starší bratr přihlásil k vojenské službě a jako aktivní členové Zpravodajské brigády sloužili na smíchovských barikádách.

Po válce začal Karel Vávra studovat stojní fakultu ČVUT, kde ho zastihly události února 1948. Účastnil pochodu studentů na Pražský hrad na podporu prezidenta Beneše. Několik dní po komunistickém puči byl osloven spolužákem z gymnázia Borisem Kovaříčkem, zda-li by nepokračoval ve zpravodajské práci pro západní demokratické země ve skupině Šeřík. Tato protikomunistická odbojová skupina vydávala letáky, předávala zpravodajské informace dalším skupinám napojeným na západní agenty a personálně byla propojena s hnutím „Pravda zvítězí“. Lidé z těchto skupin měli vazby na slavného generála Karla Kutlvašra, někdejšího velitele Pražského povstání, kterého komunisté odsoudili ve vykonstruovaném procesu k doživotnímu kriminálu.

„Víte, to bylo něco jiného než za války. Když se obrátili na generála Kutlvašra, zda by se do těchto skupin nezapojil, tak se raději držel zpátky. Zjistil, že to organizují naivní vysokoškolští studenti, bylo mu jasné, jak to skončí. Měl pravdu. To se nedalo srovnat se Zpravodajskou brigádou za války. Tu vedli důstojníci, kteří věděli, jak se dělá odboj. V Šeříku se lidé navzájem znali jmény, věděli jsme, kdo kde bydlí a furt se schůzovalo. To bylo špatně,“ vypráví Karel Vávra.

Skupiny „Šeřík“ a „Pravda zvítězí“ byly prozrazeny už na konci roku 1948. Karel Vávra byl zatčen za protistátní činnost. Během výslechů ho nutili, aby prozradil jména dalších lidí ze skupiny. Karel Vávra statečně zapíral i přes nevybíravé fyzické metody StB. Tvrdil, že byl posledním v řetězci celé skupiny a nikoho tedy nezná, což u brutálních výslechů potvrdil i jeho přítel a organizátor skupiny Kovaříček, kterého později komunisté popravili. U neveřejného procesu bylo odsouzeno čtyřiašedesát členů Šeříku a ukázalo se, že je udal někdo ze skupiny. Karel Vávra dostal „jen“ 4 roky kriminálu, pravděpodobně díky tomu, že nepřiznal tisk a distribuci letáků. Celý trest si odseděl na Jáchymově v táboře Mariánská v uranovém dole Eva. Na konci roku 1952 byl propuštěn s tím, že musí nastoupit jako dělník v kladenských ocelárnách, odkud ho povolali k nejhorším vojenským oddílům v té době – PTP. Po dvou letech by propuštěn a pracoval na Šumavě při odvodňování luk. Přitom se dál vzdělával v technických a matematických oborech. StB ho sledovala krátce po propuštění z kriminálu a znovu po roce 1968. Je nositelem řady medailí za protinacistický a protikomunistický odboj.