Pražský arcibiskup zamířil napoprvé do Břevnova
První pracovní návštěva nově jmenovaného pražského arcibiskupa Dominika Duky, který v dubnu převzal biskupskou berli od odcházejícího kardinála Miloslava Vlka, vedla do břevnovského kláštera. Přímo v den, kdy se Duka ujal úřadu, zamířil poklonit se ostatkům svatého Vojtěcha.
Kočár tažený kladrubskými hřebci, ve kterém Dominik Duka do kláštera přijel, přivítali převor kláštera Prokop Siostrzonek a starosta Tomáš Chalupa. Převor Siostrzonek uvítal nového arcibiskupa v „Břevnově, kolébce české náboženské kultury“ a provedl jej břevnovským klášterem. Během prohlídky se Duka zastavil v bazilice sv. Markéty, kde se poklonil ostatkům sv. Vojtěcha, zakladatele kláštera, uloženým v oltáři.
V Tereziánském sálu obdaroval Duku starosta Tomáš Chalupa knihou o Břevnově a zmenšenou kopií sochy koně z dejvického náměstíčka Kafkova – Wuchterlova, kterou radnice věnuje vzácným návštěvám. První kopii vlastní prezident Václav Klaus. Starosta zmínil význam kláštera za posledních sto let pro rozrůstající se Břevnov, i skutečnost, že po letech devastace státní bezpečností se klášter stal opět centrem společenského dění v Břevnově a otevřel se veřejnosti.
Pražský arcibiskup Duka se setkal i s novináři, kteří se ptali na jeho vizi církve: „Chceme být přítelem lidí, ne je kárat, ale projevit zájem. Musíme být ochotní naslouchat. My někdy máme tendenci radit s tím, že známe všechny odpovědi,“ uvedl Duka. Pražský arcibiskup má pověst diplomata a vyjednavače. „Hlavním cílem při jednání mezi státem a církvemi by neměly být otázky restitucí církevního majetku, ale dosažení oboustranně výhodné dohody,“ domnívá se. Přihlásil se přitom k dohodě o majetkoprávním vyrovnání vtělené do návrhu zákona o zmírnění majetkových křivd z roku 2008.
V otázce na politické špičky země Duka prohlásil, že země má takovou vládu, jakou si zaslouží. Problém vidí ne ve vrcholné politice, ale v malém zájmu lidí o společné dobro.
Dominik Duka se narodil 26. dubna 1943 v Hradci Králové jako Jaroslav, Dominik je jeho jméno řeholní. Kněz, dělník, disident i politický vězeň má pověst člověka bytostně konzervativního, ale schopného diplomata, který se umí dohodnout.
