Seniorka roku

náhled souboruUž poosmé letos udělovala Nadace Charty 77 v rámci projektu SenSen, tedy senzační senioři, cenu Senior roku. Vítězkou se stala Eva Trejbalová z Dejvic.

„Abych pravdu řekla, sama jsem to dost pošťouchla. Informace o cenách jsem našla v novinách a ty nechala nenápadně položené v šatně. Děvčata z jógy se toho chopila a nominovala mě. Přesto mě šokovalo, když mi ze SenSenu volali, že jsem byla výborem vybrána jako vítězka ankety Seniorka roku,“ vypráví šestaosmdesátiletá Eva Trejbalová v parku v Thákurově ulici, kam chodila na jaře, když byly poprvé uzavřené tělocvičny, se seniory cvičit jógu.
Cílem ocenění je podpořit seniory a zdůraznit jejich výjimečné výkony a počiny. Pokud se pokusíte sestavit seznam počinů Evy Trejbalové, bude opravdu dlouhý. Do Prahy 6 se přestěhovala v listopadu 2016, do té doby žila v Náchodě, kde se starala o dům, zahradu velikou dva tisíce metrů čtverečních i tři skleníky. „A také jsem tam měla krytý bazén, od jeho napuštění na mé narozeniny, tedy 11. dubna, až do mrazů v listopadu jsem si v něm dala ­každé ráno alespoň jednu stovečku. Po tom bazénu se mi opravdu stýská,“ vzpomíná seniorka. Po pěti letech od smrti manžela se přestěhovala do Prahy, protože tu má všechny tři děti. Starší dcera se stala, jak ona říká, jejím andělem strážným – přenechala jí v Dejvicích byt, který do té doby pronajímala, a také zahradu v Lysolajích. Po nastěhování prošla zdejší sokolské organizace, tělocvičny a jako nejlepší si vybrala tu dejvickou. „Přihlásila jsem se tam a nabídla, že jsem ještě schopná předcvičovat jógu, ­ovšem pouze pro seniory a zdravotně postižené. A od té doby cvičíme jednou týdně dopoledne,“ vypráví. K sokolské myšlence se však hlásí mnohem déle. Tuto organizaci spoluobnovovala v Náchodě po sametové revoluci, zasadila se o vracení sokoloven v celém okrese, působila tam jako náčelnice jednoty i celé župy. „Děvčata odtamtud už mi psala a blahopřála,“ usmívá se.

Perfektně se tady o nás starají
Nejen cvičení, ale i zahradničení, dobrovolnictví a vzdělávací kurzy pro seniory ji udržují při dobré mysli a ve skvělé kondici. Přihlásila se a nechala zaškolit jako dobrovolnice do Ústřední vojenské nemocnice. V domově Vlčí mák, kde tráví stáří veteráni a vdovy po nich, navštěvovala paní Žofinku. Spojoval je zájem o zahradničení. „Bohužel mi teď umřela a kvůli koronaviru a zákazu návštěv jsem se s ní ani nestačila rozloučit,“ říká Eva Trejbalová. Na smutek zapomene při otázce na další oblíbené aktivity. „Chtěla bych poděkovat Praze 6, že nám umožňuje vstup zdarma na Petynku. To je tak senzační. Oni se tady o nás seniory vůbec perfektně starají,“ říká seniorka a nadšeně vyjmenovává, že se zúčastnila také autobusových zájezdů pořádaných radnicí, navštěvuje komunitní centrum ve Šlejnické, do Seniorfitnesu v Uralské chodí na angličtinu. A když jí program v Praze 6 ­nestačí nebo jsou kurzy obsazené, vydává se do Holešovic.

Návrat po sedmdesáti letech
Eva Trejbalová sice prožila desítky let na Náchodsku, ale sama o sobě říká, že je holka z Valašska. Do Prahy 6 se nyní vrátila po více než šedesáti letech. Vystudovala totiž Vysokou školu chemicko-technologickou, obor pryž a umělé hmoty. 1. října se účastnila abiturientského srazu po šedesáti dvou letech. Stále si schovává index, kde má u zkoušky z makromolekulární chemie, kterou složila na výbornou, podpis profesora Wichterleho, nositele Nobelovy ceny. „On byl skvělý. Při zkoušení nechtěl, abyste mu odříkala něco nabiflovaného. Šlo o rozhovor s ním, při němž zjišťoval, jak dalece se v problematice vyznáte a jestli víte, kde co najít a jak se k různým úkolům postavit,“ vzpomíná na slavnou vědeckou osobnost. Ve škole se také seznámila s manželem, studoval o rok výš. Když dostal umístěnku do zaměstnání do Náchodu, odešla tam s ním.

Léčba jógou
Jógou se Eva Trejbalová zabývá už od roku 1970. „Mě silně zasáhl rok šedesát osm, z celého svého života ho považuji za nejlepší etapu. Tehdy tady panovala nejen svoboda, ale i odpovědnost a kázeň. Dokonce si pamatuju, jak hlásili v rozhlase, že se ostravští zloději a celá galerka zavázali, že už nebudou krást,“ vzpomíná. Tehdy se nebála proti okupaci veřejně vystoupit, Kvůli tomu ji vyhodili z práce za protistátní řeči, prý pobuřovala dělníky. Psychicky se z toho zhroutila a paní neuroložka a psycholožka Tichá, v jejíž péči se ocitla, pacienty léčila jógou. Ta jí už ­padesát let pomáhá udržovat tělo i mysl ve skvělé kondici.
„Řeknu vám, jsem ráda, že jsem stará. Došla jsem za svůj dlouhý život k závěru, že každý extrém škodí. Dříve nebyla svoboda, ale existovala zde jistá kázeň a odpovědnost. Kdežto teď máme svobodu, ale chybí kázeň a lidé vůbec necítí zodpovědnost za své chování. Jen se honí pro zisk. To je druhý extrém, který škodí,“ dodává Eva Trejbalová, Seniorka roku 2020.