Kampus Dejvice

Současný areál vysokých škol v Dejvicích spíš než studentský kampus připomíná shluk několika institucí na jednom místě. Jeho veřejná prostranství jsou v nevyhovujícím stavu, který je daný nejen dlouhodobě nedostatečnou údržbou, ale také chybějící celkovou koncepcí. To by se ale mělo v následujících letech změnit.

Institut plánování a rozvoje Praha a tím vlastně i hlavní město se připojily k pět let staré aktivitě, kdy rektoři tří vysokých škol a ředitelé Národní technické knihovny a Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd spolu se starostou Prahy 6 podepsali Memorandum o společném zájmu. Jeho cílem byla nejen podpora výzkumu a vzdělávání v technických oborech nebo zviditelnění na mezinárodní úrovni, ale na prvním místě stálo zatraktivnění kampusu a kultivace veřejného parteru v této části Dejvic. A ta se zřejmě přibližuje. „Připravujeme koncepci jednoho z nevýznamnějších univerzitních kampusů v Česku a chtěli bychom tuto část Dejvic proměnit v atraktivní místo, kde budete chtít pobývat, které bude sloužit jak studentům,
tak i místním lidem,“ vysvětluje rozhodnutí Ondřej Boháč, ředitel IPR Praha. Podle něj jsou hlavním problémem kampusu zanedbaná veřejná prostranství.
Kampus Dejvice prochází určitými změnami neustále – chybí jim však celková vize a koncepce, aby místo fungovalo jako celek. Tento cíl potvrzuje i Jakub Stárek (ODS), místostarosta zodpovědný za územní rozvoj a veřejný prostor: „Univerzity a jejich studenti jsou jedním ze základních kamenů, které z šestky dělají to nejlepší místo k žití, a proto je práce na harmonickém zapojení kampusu do Prahy 6 více než důležitá.“ IPR proto vypsal výběrové řízení na vypracování studie.

Kde začíná univerzitní kampus?
Spousta škol, spousta dalších budov, spousta studentů…. Ale víte, kde přesně začíná a končí dejvický kampus? I odborníci potvrzují, že je to těžké poznat, protože mu chybí – krom dalších nedostatků – také ucelená identita. „Cílem připravované koncepce je dotvořit jeho identitu, aby působil jako celek. Zároveň ale také posílit jeho propojení s navazujícím městem, a to nejen fyzické, ale především v oblasti života,“ konstatuje architektka Pavla Melková z ateliéru MCA. Právě tento ateliér architektů Pavly Melkové a Miroslava Cikána připravuje Koncepci revitalizace veřejného prostoru Kampusu.
Tuto myšlenku potvrzuje ředitel Národní technické knihovny Martin Svoboda: „Bylo by krásné, aby kampus žil, a to nejen v průběhu roku, nejenom ve dne, ale i v noci. Aby byl tím, co láká lidi, aby se věnovali technickému vzdělávání, protože to je věc, která drží ekonomiku této země nad vodou.“
Školy a další instituce by se tady měly více otevřít veřejnosti a návštěvníkům, a to nejen obrazně. Za ideální by autoři studie považovali, kdyby se více zpřístupnila třeba přízemí některých školních budov, což by umožnilo studentům a zaměstnancům být více součástí veřejného prostoru a lidem zvenčí naopak vidět jejich práci. Ovšem jde o ideální stav, protože budovy v kampusu jsou hodně uzavřené, což je dáno jejich architekturou a charakterem. Čím vším se zdejší školy a instituce zabývají, by však mohlo být patrné i v exteriérech, například v předprostorech budov. Jak říká Pavla Melková, kampus by se tak mohl proměnit v inovativní kreativní městský hub, místo interakce, angažovanosti, dynamické kultury, studia, nápadů, vývoje, inovace, kultivace, socializace, i každodenního života – studentů, zaměstnanců, obyvatel okolí i návštěvníků.
Při proměně se bude dbát na udržitelnost a adaptaci vůči klimatické změně, uplatní se tady nové a inovativní a trvanlivé materiály, flexibilní a energeticky i provozně úsporná řešení. Jako například v hospodaření s dešťovou vodou, jejíž zadržení ve městě nejenže zlepšuje mikroklima, ale také slouží jako obrana vůči suchu a přívalovým dešťům.

Chybí důvod, proč sem chodit
Odborníci současnému kampusu vytýkají nejen zanedbaná veřejná prostranství, ale i to, že lidé, kteří tu nestudují nebo nepracují, vlastně nemají důvod, proč sem chodit.
Další velké minus je málo příležitostí, kde by se mohli studenti, zaměstnanci nebo návštěvníci najíst a večer posedět. Je tady nedostatek drobného občerstvení i klasických restaurací. „Všichni se těší, až se život vrátí k normálu a zajdou se spolužáky na pivo. V kampusu pro to ale moc možností není, přestože se tu pohybuje během týdne okolo dvaceti tisíc studentů. Chybí tu kavárny, studentské kluby a hospody přístupné z parteru,“ konstatují studenti na facebookové stránce Dejvize, kterou založili, aby iniciovali změnu ve veřejném prostoru kampusu.
Chybí třeba příležitosti, kde by se mohli lidé setkávat, jak na větších shromážděních, tak v menších skupinách. Anebo třeba sedět venku na trávě a pracovat či studovat, zacvičit si ve stínu stromů. Přestože kampus disponuje poměrně velkým množstvím zelených ploch. Ovšem nejsou v takovém stavu, aby se daly dobře využít.
„V kampusu se nacházejí dvě potenciální páteře zeleně, jedno je takzvaný Engelův zelený pás, který oblastí kampusu vede od Evropské ulice a pokračuje k ulici Jugoslávských partyzánů, za hranicemi kampusu ale částečně pokračuje až ke Stromovce na jednu a k Hradčanům na druhou stranu. Pás v kampusu ale nenabízí v podstatě žádné pobytové příležitosti – přitom studenti i zaměstnanci po tom už dlouho volají. Zároveň bychom rádi posílili roli a rozsah středového pruhu v Technické ulici tak, aby se stal skutečným druhým zeleným pásem Kampusu. Oba pásy by pak dohromady tvořily jednu z hlavních identit kampusu,“ konstatuje architektka Pavla Melková. Zelené pásy by měly nabídnout různé způsoby využití. Mohou obsahovat segmenty ploch s parkovou úpravou pro relaxační pobyt, s odolnými a zavlažovanými pobytovými trávníky. Nebo zpevněné plochy – ideálně přírodním způsobem, které poskytnou prostor pro různé aktivity – od sportovních po kulturní.

Technická ulice
Technická ulice tvoří hlavní kampusovou cestu, ale dnes slouží více jako parkoviště, zelený pás uprostřed se téměř nevyužívá. Podle studie by při tom bylo vhodné zeleň protáhnout až k Vítěznému náměstí. Diskuze – a to nejen v rámci přípravy studie – se vedou o tom, zda z Technické vytvořit pěší zónu. Podle studie by se tady měla doprava maximálně zklidnit, je otázka, jak moc se to povede. Právě tato ulice by totiž měla být maximálně pobytová, nabídnout plochy ke shromažďování i relaxaci, které dnes tomuto místu chybějí, a doprava i parkování by se tomu měly podřídit. Zároveň je ale třeba respektovat potřeby Kampusu z hlediska dopravní obsluhy. V rámci studie dojde k revizi kapacity parkování, cílem je hledat jejich ideální přesunutí. Například také do existujících podzemních garáží, případně později i do garáží pod budoucí novou zástavbou po dokončení čtvrtého kvadrantu Vítězného náměstí.
Praha 6 již před dvěma lety pokusně Technickou ulici uzavřela a mimo jiné se tam odehrály například Farmářské trhy nebo Festival ambasád. „Tato ulice by měla získat promenádní charakter a měla by studentům nabídnout více než jenom chodník a zeleň. Uprostřed travnatého pásu by v nové koncepci mohla vzniknout například studentská kavárnička,“ dodává k záměru místostarosta Jakub Stárek.
Na závěr je třeba podotknout, že všechny tyto plány a vize popisují ideální stav, jehož kompletní realizace ale bude dlouhodobá a etapovitá. „V připravované koncepci se snažíme najít realistické řešení, tak aby se o tom jenom nemluvilo, ale změny se skutečně staly. Proto také vedeme intenzivní diskuze s jednotlivými školami, organizacemi, magistrátem, městskou částí a také občany, kteří se všichni mohli v březnu vyjadřovat k budoucnosti kampusu v rozsáhlé anketě,“ dodává spoluautorka studie Pavla Melková.