Nejtěžší okamžiky přišly s onemocněním prvního klienta

náhled souboruNejvíce opatřeními spojenými s šířením koronaviru trpěla a stále trpí nejstarší generace. Jak zvládli poslední těžké měsíce obyvatelé šestkových domů s pečovatelskou službou a léčebny dlouhodobě ­nemocných?

Nejtěžší bylo jaro, kdy se toho o covidu-19 ještě mnoho nevědělo, a tak nikdo netušil, na co se připravit, shodují se ředitelka Pečovatelské služby Prahy 6 Lucie Trnková a ředitelka Léčebny dlouhodobě nemocných v Chittussiho ulici Marta Želízková.

Jaký byl váš nejtěžší okamžik v práci za poslední rok?
L. Trnková: Bylo jich hodně, ale nejtěžší byl začátek, tedy březen loňského roku, kdy jsme se obávali toho, že se nákaza dostane do domů s pečovatelskou službou. Tehdy jsme tam vyčlenili byty, kam jsme dali ochranné prostředky a řešili, zda tam budeme s klienty spát, nebo ne. A pak bylo těžké, když nám onemocněl první člověk, což se stalo někdy v říjnu.
M. Želízková: Celý uplynulý rok byl a stále je pro nás těžký. Nejtěžší dny přišly, když nám došly zásoby ochranných pomůcek a v zásobě jsme neměli nic a asi vůbec nejhorší okamžik byl, když se objevila v léčebně první nákaza.

Jak moc vás zasáhla epidemie – klienty i personál?
L. Trnková: Buď jsme měli vcelku štěstí nebo jsme zavedli dobrá opatření, ale za celý loňský rok jsme měli v domech s pečovatelskou službou potvrzené onemocnění u třech klientů z těch skoro devadesáti, jeden byl ve Šlejnické a dva v Liboci. A mezi personálem zhruba stejný počet.
M. Želízková: Vzhledem k dlouhodobému zákazu návštěv naši pacienti trpěli sociální izolací, což pro ně bylo absolutně nejhorší. Nákaza se k nám bohužel i přes všechna opatření dostala ze tří ohnisek, přinesli ji dva pacienti z jiných nemocnic a také pravděpodobně někdo ze zaměstnanců. Postupně se nám během podzimu nakazily zhruba dvě třetiny pacientů, a třetina zaměstnanců. Naštěstí šlo o mírnější průběhy a nikdo nemusel být převezen a hospitalizován v nemocnici.

Od kdy a jaká opatření jste museli dělat?
L. Trnková: Začali jsme velmi brzy, už koncem února proběhlo zasedání krizového štábu na radnici a od 1. března jsme zavírali komunitní centra, rušili masáže, kadeřnictví a zavřeli společné jídelny. Na léto jsme pak rozvolňovali a v září opět zpřísňovali.  Nyní jsme se těšili, že zase rozvolníme, protože máme všechny naočkované, ale vláda přišla se svými mimořádnými opatřeními, tak čekáme, abychom mohli opět rozvolňovat.
M. Želízková: První opatření jsme udělali už 27. února roku 2020, po zasedání onoho krizového štábu. Tehdy jsme se rozhodli, že zavřeme léčebnu pro návštěvy, abychom zabránili šíření nákazy. K tomu přišla další nezbytná protiepidemická opatření. Protože jsme nevěděli, co ta nemoc obnáší, radili jsme se s hygienickou stanicí, co a jak dělat. Izolovali jsme nejen patra, což u nás naštěstí jde, ale i pacienty na pokojích. Provoz celé léčebny se omezil jen na bazální fungování. Běželo to stoprocentně, na jaře se u nás nákaza neobjevila. I proto jsme mohli 25. května za přísných protiepidemických opatření otevřít pro návštěvy. Bohužel koncem léta, jak strach z nákazy mizel, zaznamenali jsme porušování pravidel, lidé překračovali povolenou dobu návštěv, sundávali si roušky a podobně. Celostátně se situace začala horšit, měli jsme obavu o zdraví našich klientů, proto jsme koncem srpna opět léčebnu zavřeli. Tento stav trval až do začátku letošního roku, kdy jsme opět povolili návštěvy, ovšem za přísnějších podmínek – pouze ve středu a v neděli může přijít jen jeden člen rodiny poté, co se prokáže negativním antigenním nebo PCR testem.

Jak jste na tom byli s ochrannými prostředky?
L. Trnková: Na jaře nebylo nikde nic. Mám hodně známých v neziskovém sektoru a ti nám moc pomáhali. Tehdy byla moc hezká soudržnost lidí. Spousta lidí nám nosila látky, z nich šily roušky pečovatelky i lidé na radnici. Krásné roušky dokonce šila a předávala známá návrhářka Liběna Rochová. Dezinfekce nám míchal kamarád fotograf. Já tehdy pracovala asi dvanáct hodin denně a z toho jsem tak tři hodiny objížděla Prahu a svážela ochranné prostředky. Tak to fungovalo zhruba první dva měsíce, pak nás začala zásobovat městská část i stát.
M. Želízková: Na začátku jsme nějaké zásoby měli, ale zcela nám chyběly ochranné obleky, které personál musel používat. Když nám pak došly roušky, začali jsme si je šít sami, přes výzvu na sociálních sítích nám pomáhali úplně cizí lidé, například i divadlo Ypsilonka. V dubnu jsme získali první zásobu ochranných pomůcek přes magistrát a byl to takový malý zázrak. Poté jsme si je jezdili fasovat do Spálené ulice a když začaly být opět dostupné na trhu, dostali jsme dotaci a mohli je nakupovat opět sami.
 
Jaká byla pomoc městské části?
L. Trnková: Za prvé nás zahrnula do krizového štábu, takže jsme měli informace z první ruky a vycházeli nám vstříc, že jakmile měli ochranné prostředky a dezinfekce, hned nám je distribuovali. Městská část také dezinfikovala prostory domů s pečovatelskou službou a  vnitřky aut, když bylo potřeba, a klientům předávali i roušky. Taktéž jsme obdrželi dotaci na nákup ochranných prostředků a zvýšené výdaje související s koronavirem. A abych nemluvila jen o první vlně, tak na podzim nám hodně pomáhal odbor sociální péče a lidé z matriky, a to s rozvozem obědů a ti, co měli režim home officu, vypomáhali v domech s pečovatelkou službou, kde na recepci evidovali a kontrolovali návštěvy. To nám moc pomohlo.
M. Želízková: Pomáhalo nám už samotné vědomí, že za námi někdo stojí, že když jsme v krizi, tak stačí zvednout telefon a přijde pomoc. K tomu samozřejmě přibyla podpora materiální i finanční a v době karantény jsme každý týden potřebovali udělat ohniskovou dezinfekci, která stojí dost peněz. Tu pro nás zařizovala a financovala městská část. A v neposlední řadě, když přišly vánoční svátky, došly nejen klientům květiny, drobné dárky, přáníčka, a to udělalo seniorům velkou radost.
 
Co nejvíce pomáhalo vašim klientům v tomto těžkém období?
L. Trnková: Byli jsme jedni z prvních, kdo pořádal koncerty pod okny. To bylo milé a velké díky patří iniciativě HrajemeDoOken a ZUŠ Jana Hanuše a vedení a dětičkám z MŠ Libocká a MŠ Čínská, kteří přinášeli dárečky a radost alespoň pod okna. Jakmile se v létě rozvolnilo, udělali jsme grilování. Ale je pravda, že ačkoliv v našich domech s pečovatelskou službou nikdy nebyly zcela zakázané návštěvy, takže se klienti mohli neustále potkávat s rodinami, neměli zákaz vycházení, byli klienti přesto izolovaní, neboť jsme ve spolupráci s krizovým štábem důrazně doporučovali, aby se návštěvy omezily na to nejnutnější.  Před Vánocemi se situace lehce rozvolnila, takže je mohli trávit s rodinami. V jarní vlně nám hodně pomáhali dobrovolníci mimo jiné i z řad Arcibiskupského kněžského semináře, kteří potěšili klienty i duchovně.
M. Želízková: V první vlně pandemie jsme zařídili v celé léčebně wifi připojení a nakoupili jsme tablety pro komunikaci klientů s rodinami. Zdravotnický personál se snažil, aby lidé mohli zůstat se svými rodinami v kontaktu. Stejně tak patří dík naší aktivizační sestře, která obcházela pokoje, povídala si s pacienty, pomáhala jim v komunikaci s nejbližšími a celkově je psychicky podporovala. Navázali jsme spolupráci s panem farářem Szabó z bubenečské farnosti, který covid-19 prodělal a nebál se k nám chodit klienty navštěvovat. Hlavně v době Vánoc jim to pomohlo. A nezapomněly na nás ani děti, které nám vyráběly dárky. Největší dík ale patří našim sestřičkám, které pracovaly více než jindy, udělaly pro klienty besídku a obcházely s ní pokoje. Doufala jsem, že když přes svátky otevřela vláda obchody, tak pustí i k nám návštěvy. Nestalo se.

Pozastavovali jste příjem klientů?
L. Trnková: Ano, jednak jsme nemohli přijímat nové klienty podle mimořádného opatření ministerstva. A jak na jaře, tak nyní pozorujeme, že jak jsou lidé na home officech, tak se mnohem více starají o své blízké sami. Nyní už ale opět nové klienty přijímáme.
M. Želízková: My jsme také museli přestat přijímat, v loňském roce dokonce na několik měsíců. V době karantény jsme to dostali nařízené od hygienické stanice, pak jsem žádala aspoň o povolení přijímat pacienty po prodělaném covidu-19, kterým nehrozilo žádné nebezpečí, protože pro nás neobsazená lůžka představují velké finanční ztráty, které ještě budeme počítat. Stále máme volných deset až dvanáct míst.
 
Jak u vás probíhá očkování klientů a také personálu?
L. Trnková: Díky spolupráci s Ústřední vojenskou nemocnicí máme naočkované pracovníky v přímé péči, tedy ty, co se potkávají a pečují o klienty. Oběma dávkami jsou chráněni již i všichni obyvatelé domů s pečovatelskou ­službou.
M. Želízková: Začali jsme v první fázi očkovat už 6. ledna, kdy jsme byli první, vlastně šlo o takový pilotní projekt ve spolupráci s Vojenskou nemocnicí. Tehdy se očkovalo celkem asi třicet pacientů a zaměstnanců, protože se ještě nevakcinovali lidé, kteří covid-19 prodělali. Druhou vlnu jsme zařizovali přes magistrát a ve spolupráci s Nemocnicí Na Bulovce, od níž jsme dostali osmdesát vakcín, a ty jsme si již aplikovali sami. Koncem března proběhlo další očkování mobilním týmem ÚVN, jsme domluveni na další spolupráci tak, aby se postupně naočkovali nově příchozí pacienti.
 
Jaký režim máte nyní?
L. Trnková: Plánovali jsme, že od 1. března otevřeme společné jídelny a komunitní centra pro obyvatele našich domů, ale vláda nám to zakázala svými opatřeními. Nemůžeme otevřít společné jídelny, když se smějí potkávat jen členové rodiny.  Nyní tedy čekáme, až to opět povolí, abychom se vrátili k normálnímu životu.
M. Želízková: U nás nyní probíhá standardní protiepidemický režim, kdy zaměstnanci nosí stále ochranné prostředky a návštěvy jsou povolené dvakrát týdně za podmínek, které jsem již zmiňovala.

Jak moc vám covid-19 zbrzdil plány do budoucna?
L. Trnková: Zvládli jsme, co jsme si naplánovali. Od 1. ledna letošního roku jsme tedy rozšířili pečovatelské služby u klientů doma i o víkendech. Zájem je velký. Od 1. dubna zahajujeme víkendový rozvoz obědů.
M. Želízková: Zpozdily se nám sice některé opravy a rekonstrukce, nicméně se nám povedlo vyměnit na jaře okna v celé léčebně a dokončuje se evakuační výtah. Ale bojím se, že se zpozdila příprava na stavbu nové LDN v Drnovské ulici, kde byly plány připravené už na podzim, ale schůzky se kvůli epidemii odkládaly.