Ruské domy na šestce

náhled souboruNejen budova velvyslanectví nebo bývalé střední školy, nemovitostí v ruském vlastnictví jsou v Praze 6 desítky. Jen sama Ruská federace vlastní v Bubenči a Střešovicích 37 budov s číslem popisným. A zjistit soukromé majitele je téměř nemožné, neboť některé vily mají v katastru nemovitostí uvedené jako vlastníky společnosti se sídlem v daňových rájích.

Zatímco na budově velvyslanectví nebo kanceláři obchodního představitele je zdálky vidět ruská vlajka, která minimálně naznačuje, kdo je v tomto domě pánem a co se zřejmě v budovách děje, o využití jiných nemovitostí lze asi jen spekulovat. Projdete-li se ulicí Romaina Rollanda, u čísel popisných 4, 6 nebo 12 vidíte za ploty a hustými dřevinami pěkně opravené vily. Žádný název firmy, zpravidla žádné jméno na zvoncích. I ty ale patří Ruské federaci. Přesněji domy patří Rusku, pozemky jsou zapůjčené prostřednictvím Diplomatického servisu. K čemu slouží, kdo se v nich bydlí nebo se tady potkává ani zjistit nelze. Rusko všechny tyto nemovitosti označuje jako takzvané místnosti mise. Důvod? Vstoupit do nich můžete pouze se souhlasem velvyslance. Tento krok je však ze strany ruského státu protiprávní. „Používají-li se nemovitosti k jinému účelu, než je výkon funkcí diplomatické mise, nelze je považovat za takzvané místnosti mise ve smyslu Vídeňské úmluvy,“ říká Vladimír Balaš z Katedry mezinárodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. A mezi příklady nemovitostí, které přímo nesouvisí s výkonem funkce mise uvádí školy nebo ubytování zaměstnanců – ale například obydlí diplomatů je nedotknutelné. „V obecné rovině, v případě, že takový majetek neslouží výkonu vrchnostenských funkcí cizího státu, nelze jej považovat za nedotknutelný,“ dodává Vladimír Balaš a doplňuje, že v případě uplatnění mezinárodněprávních protiopatření lze nakládání s takovým majetkem přechodně omezit, a to v souladu s obyčejnými pravidly mezinárodního práva. Vnitrostátní implementace takových opatření v současné době právníci připravují. Jen pro zajímavost – naprostá většina nemovitostí Ruské federace se nachází v Bubenči, jedna je ve Střešovicích a například v Dejvicích nenajdete žádnou.

Jaké stavby Ruské federace tedy v Praze 6 jsou, jaká je jejich historie a k čemu slouží či sloužily?

Ruské velvyslanectví
Ruské velvyslanectví je zcela pod ochranou Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích, ale i kolem tohoto domu se vedou právní spory – nevážou se k Ruské federaci, jde o vypořádání státu s potomky původních majitelů. Velvyslanectví se nachází ve vile, kterou Sovětský svaz získal na základě dekretu prezidenta republiky Edvarda Beneše č. 8/1945 Sb. ze dne 2. června 1945. Vilu pro sebe nechal postavit podle návrhu Maxe Spielmanna ve 20. letech minulého století bankéř Bedřich Petschek. Ovšem ten ji brzy po dokončení, už v roce 1927, prodal jinému bankéři Jiřímu Popperovi. Nový majitel musel kvůli svému původu těsně před válkou odjet do Londýna, údajně cestoval ve stejném letadel právě s Edvardem Benešem. Vilu poté obsadili Němci. Postup prezidenta Beneše po válce dodnes právníci označují jako nestandardní – místo aby byla vrácena původním majitelům, prezident ji včetně okolních pozemků věnoval Sovětskému svazu jako dar za zásluhy při osvobozování tehdejšího Československa. Situace to byla výjimečná, protože majetky v tomto státě zabavovali nacisté či komunisté, ale u této vily to udělal samotný prezident Beneš pomocí samostatného dekretu. V něm také rodině slíbil náležité kompenzace. Ty však rodina nikdy nedostala, proto se o ně soudila po roce 1989, některé žaloby byly zamítnuté, jiné, které podala vnoučata, stále běží. A že je o co se soudit – areál má rozlohu skoro 36 tisíc metrů čtverečních. V současnosti se na něm kromě původní vily nacházejí další tři budovy.
Pro upřesnění: pět bytových domů patřících do areálu velvyslanectví, na jejichž stavbu si Rusko zabralo část Stromovky a jejíž navrácení požadoval primátor Hřib, se sice nachází v Bubenči, ale už na území Prahy 7.

Ruská střední škola
Tento objekt v současnosti budí nejvíce emocí, neboť už je téměř rok nevyužívaný a ostatní školy na šestce jsou na hraně svých kapacit, i kvůli ukrajinským dětem, které do České republiky utekly před ruskou válkou. Ruská škola při tom původně vůbec neměla stát v Praze 6. Zákonem č. 127/1948 Sb. jí byly přiděleny nemovitosti v Nuslích na místě, kde ruská škola stála už před druhou světovou válkou. Sovětské straně to ale nevyhovovalo, a tak došlo k výměně a nová škola byla postavená na adresách Krupkovo nám. 1 a Českomalínská 1. Navíc k nim ale sovětské zastoupení získalo dva bytové domy, které v Nuslích nemělo. Nevadilo, že podmínky zde k tomu nebyly ideální a v územním rozhodnutí, které vydal ředitel Výstavby účelových staveb 29. června 1973 se píše, že „pro vybudování 28 náhradních bytových jednotek a dětského hřiště likvidovaných výstavbou areálu navrhujeme využít…“ a následuje výčet různých parcel. Ruská škola se skládá ze dvou budov spojených můstkem nad Českomalínskou ulicí, celý areál má skoro 14 tisíc metrů čtverečních. Jak lze vyčíst z projektu uloženého v archivu IPRu Praha, areál se původně skládal ze dvou školních budov, internátu a administrativní budovy, společenského a stravovacího objektu, tělocvičny a dílen a také třiceti bytů včetně garáží. Stavěl se mezi léty 1974 a 1978 za cenu 163,5 milionů korun.
Ke škole je třeba doplnit, že zde existovala reciprocita mezi státy a Československo zase mělo dle dohody obdržet pozemky ke stavbě budov na ulici Tversko Jamskaja 3–9 v Moskvě, kde se nachází i česká ambasáda a Český dům.

Bytové domy
Jde o podobně paradoxní situaci jako se školou. V současnosti má mise Ruské federace v Praze sedm diplomatů a 25 členů technického personálu. Ovšem jen mezi roky 68 až 89 bylo pro potřeby velvyslanectví postaveno 240 bytů. Kdo v nich bydlí nebo co se v nich děje opět nelze zjistit, protože i ty v rozporu s Vídeňskou smlouvou Rusko označuje za místnosti mise a nedovoluje dovnitř nikomu vstoupit. Celkem sedmdesát bytů se nachází například na adrese Ovenecká 80, osmdesát ve Schwaigerově ulici, další jsou ty v ruské škole, na Sibiřském náměstí, Wolkerově ulici… (podrobný přehled najdete na straně 9).

Chrám svaté Ludmily
Tento chrám byl vysvěcen v roce 2012 a asi nemusíte být velcí pamětníci, abyste si vzpomněli, že kdysi jste tady mohli místo kopule a zvonice obdivovat sovětskou zemědělskou techniku a výdobytky tamního strojírenství. Rozloha tohoto pavilonu činí více než 800 metrů čtverečních, o jeho výstavbě bylo rozhodnuto v roce 1974 a používat se začal dva roky poté. Později sovětské stroje nahradila expozice automobilových veteránů. A jako autosalon je budova zkolaudována dodnes. Žádost o změnu užívání majitel nepodal, jen před nedávnem žádal o navýšení přípojky elektrického proudu. Protože neuvedl důvod, žádost byla zamítnuta.