Kateřina Hrachovcová: Chci se při práci také bavit

Ve svých jednatřiceti je na televizní obrazovce ostřílenou profesionálkou. Přesto přiznává jistou trému. Z novinek, které ji letos potkaly. Podle občanského průkazu je herečka Kateřina Hrachovcová teď už paní Herčíkovou. Také po třech letech přestala vstávat k moderování ranního televizní vysílání.

Vypadáte spokojeně a nebojíte se to i říkat. Je to pravda?

Je, jsem spokojená. Tento rok byl ve znamení změn. Tou největší bylo pro mne moje soukromí – takovou krásnou změnou. A od toho se odvíjí všechno ostatní. V klidu si můžu dělat svoji práci a být spokojená i v ní.

Vy jste se na podzim vdávala, že?

Vybírali jsme místo společně s manželem. Často na Okoř jezdíme, je tam dobrá restaurace. A taky kousek odtud, v Horoměřicích, bydlíme a můj muž tam pracuje jako veterinář.

A co pracovní změna?

Dostala jste nabídku na moderování pořadu Prásk. To bylo nečekané, trochu šok. Ale hezkej. Přitom jsem se nikam netlačila, přišlo to nějak samo od sebe. Víte, já mám vůbec pocit, že jsem docela šťastné dítě. Spousta důležitých věcí mi v životě vychází. Bude to i tím, že jsem téměř všude spokojená a jen tak neohrnuji nos.

Stýská se vám po ranním moderování?

Někdy na Snídani koukám a říkám si „jé, to bylo bezva“ nebo „jé, teď bych tam něco provedla“. Stýská se mi po přímém přenosu, po těch letech jsem z něj už neměla takovou trému. Také jsem zjistila, že radši moderuji s někým, o koho se mohu opřít. Proto byla Snídaně s kolegou Vítkem skvělá. Mohla jsem okamžitě reagovat a zlobit ho.

 

Foto: Archiv TV Nova

 

Tohle zlobení a vaše neočekávané reakce dělily diváky na vaše příznivce a zaryté odpůrce…

To je normální, nemůžete se zavděčit všem. Během vysílání běžel „chat“, ve kterém lidé přímo reagovali na to, co říkáme. Někdy jejich reakce byly hodně ošklivé a dovedly mi práci znepříjemnit. Na druhou stranu těch milých a příjemných ohlasů bylo mnohem víc.

Čekalo se, že podobným způsobem se chopíte i moderování Prásku. Kolik do něj dáváte vlastní invence?

Teprve zjišťuji, co si mohu dovolit, tahle práce je pro mne novinka. Není to přímý přenos, když se něco nepovede, můžeme se rozhodnout, zda to vysílat. Navíc jsem jen sama se sebou, a o to je to těžší. Jsem vlastně jako dva v jednom: musím říci to, co mám, a k tomu udělat něco, co je trošku „trhlý“. Taky se chci při moderování bavit, i když občas se do toho musím nutit.

Díváte se na sebe v televizi? Co vás přitom napadá?

Někdy samozřejmě ano a při pohledu na sebe se nedivím lidem, kterým lezu na nervy. Jsem opravdu příšerná. (Smích)

Je vám příjemné zpovídat lidi a ptát se na jejich soukromí?

Jsem trémista. Mám obavu z osobností, které jsou starší a váženější. Chtěla bych je na něčem nachytat a přitom se jich nechci dotknout. Riziko u předtáčených rozhovorů je, že mi mohou odmítnout odpověď.

Od koho si necháte poradit?

Pro mě vždycky byla a je rádcem máma. Teď také můj muž, ale to beru trochu s rezervou. Je ke mně hodně upřímný, na druhou stranu mne má rád, tak mi spíš nekriticky drží palce. Někdy se ho třeba ptám, když odcházíme ze společnosti: nepřeháněla jsem to, nechovala jsem se neslušně? A on říká: hezký to bylo, taková buď. Sama nad sebou se někdy pozastavuji, ale on mne nechává, abych byla přirozená.

O váš image se starají vizážisté?

Ve studiu mám vizážistku, která mi poradí. Jinak se o sebe starám sama. A ráda! Ráda se líbím, a proto o sebe dbám. Jsem hodně holčičí, odmalička se mi líbily šminky a „krémíčky“ a oblečky. Ve finále je pro mě rozhodující, že se cítím přirozeně.

Sama říkáte, že se vám teď daří. Platí to i o divadle?

Divadlo je pro mne základ herectví a nikdy bych o něj nechtěla přijít. Jsem jako herečka na volné noze. Poslední měsíc hraji několikrát do týdne. V Divadle Bez Zábradlí, u Hasičů, v Bránickém divadle. Také vyjíždíme na dvou až třídenní zájezdy na Moravu. A já nerada někam vyjíždím. Vždycky je mi příjemné, když se mohu vzbudit ve své posteli.

Když máte všeho plné zuby, kde nejraději odpočíváte?

Moc ráda jsem doma anebo u mého muže na veterině. Líbí se mi dívat se, jak pracuje. Ostatně právě v ordinaci jsme se seznámili. Přijela jsem na operaci s mým jezevčíkem Žuldou, pak ještě na kontrolu, no a můj muž přišel na oplátku do divadla.

Mezi vámi je věkový rozdíl 17 let.  Změnil vás vztah se starším mužem?

Kolegové v divadle říkají, že jsem se zklidnila. Ale tak hezky. Já si teď hodně vybíjím energii doma! Proto jim to tak přijde.

Jak snáší manžel nečekanou popularitu?

On je tak pohodovej, že jsem na něm nepozorovala žádnou nervozitu z toho, co se děje kolem. Všechno je o člověku. Nemusí to souviset s věkem ani s tím, že dělá něco jiného. Jenom vím, že je hrozně vzácné někoho takového potkat.

Jak strávíte letošní Vánoce?

Půjdeme k rodičům na večeři. Máma totiž výborně vaří a dělá úžasné vánočky. Jídlo podle mne patří k vánocům, i když u nás jsme se nikdy na vánoce nepřejídali. Máma to držela tak, jak to má být. Klasická česká kuchyně, kapr, bramborový salát, ale žádné obžerství.

Co si ze všeho nejvíc přejete?

Přeji si jenom spokojenost. Zní to divně, ale je to pravda. Hrozně to funguje, protože teď jsem spokojená a mám všechno, co bych si přála.

Vyrůstala jste v Dejvicích, v Horoměřicích jste nyní dál od města. Je to znát?

Mám pocit, že na šestku pořád patřím. S dojížděním do Prahy nemám žádný problém, tak mi připadá, že jsem vlastně v Dejvicích. Jen mi vadí, že se na Dejvické během dne nedá vůbec zaparkovat. Za rohem pak číhají policisté a vybírají pokuty… A jestli mi něco chybí, tak to je někde v okolí pořádné fittness centrum. Sál na aerobik, spinning, posilovna. Teď dojíždím na Smíchov, a kolikrát se dostanu do takové zácpy, že to ani nestihnu.