Na břevnovské návsi stávala zvonička

náhled souboruBřevnov byl sice v roce 1907 povýšen na město, ale v jeho urbanistické skladbě se nevyvinul žádný ústřední prostor, náměstí, charakteristické pro městskou zástavbu.

Jádrem osídlení stále zůstávala prvotní vesnice, bezprostředně spjatá s klášterem řádu benediktinů a kostelem sv. Markéty, s nímž je společně připomínána již na konci 10. století. Jádro této obce středověkého původu tvořila náves (na počátku 20. století také nazývána Malé náměstí), obklopená přízemními či jednopatrovými domy vesnického typu. Uprostřed návsi stála zvonička. Od roku 1947 bylo toto prostranství nazýváno ulicí Břevnovskou. Původní vesnická zástavba byla v sedmdesátých letech minulého století nešetrně zbořena a nahrazena novou zástavbou. Jedině zvonička se zachovala jako připomínka někdejšího vesnického charakteru Břevnova.

Až do druhé poloviny 19. století byl Břevnov od Prahy (Hradčan) oddělenou vsí, spojenou s městem starobylou dálkovou cestou ze západních Čech (dnešní Bělohorská ulice). Cesta ústila do Strahovské brány, zbořené v letech 1898­99, která byla součástí městského opevnění. Při silnici porůznu ležely staré usedlosti jako Šlajferka, Malovanka, Kajetánka, Petynka či Závěrka. Teprve po polovině 19. století začala podél silnice v rychlejším tempu růst zástavba, nejprve drobné domky, od konce století již i větší činžovní domy. Středem obce zůstávala stará břevnovská náves. Nejinak tomu bylo i po první světové válce, kdy se dále stavělo po obou stranách silnice a posléze směrem k Vypichu vznikla vilová kolonie (tzv. Malý Vatikán).

Ani tady však nebyl vytvořen větší prostor pro náměstí. Jen ve spleti úzkých ulic, při křižovatce ulic Vodňanského a Šultysova, vzniklo malé náměstí, nazývané od roku 1931 Kutnauerovo. Jméno získalo podle staroměstského konšela Jiříka Kutnauera ze Sonnenštejna, popraveného 21. června 1621 za účast na stavovském povstání. I okolní ulice této části Břevnova mají názvy podle popravených sedmadvaceti představitelů stavovského protihabsburského odboje (např. Vodňanského podle staroměstského měšťana Natanaela Vodňanského z Uračova, Šultysova podle kutnohorského primátora Jana Šultyse z Felsdorfu). Podobný charakter má i bezejmenné náměstíčko při ústí ulic Závěrka, Nad Závěrkou a Za Strahovem. Někdy je též za náměstí označována ulice Řečického (Jiřík Řečický, novoměstský konšel, popravený 1621), s parčíkem, v němž je pomník Padlých od J. Brůhy z roku 1945.

Mimo centrum Břevnova, v části Petřin na břevnovském katastru, se rozkládá náměstí Heyrovského. Dominuje mu budova Ústavu makromolekulární chemie AV ČR, pohledově uzavírající třídu na Petřinách, procházející středem sídliště. Budova ústavu byla postavena jako ocelový skelet na betonové základně v letech 1961-65 podle projektu arch. Karla Pragera. Čelní stěna je zdobena mozaikou, provedenou podle kartónu Martina Sladkého. Náměstí leží mimo vlastní sídliště a je obklopeno vilkami v zahradách, postavenými kolem roku 1930.