Úřad městské části Praha 6 - výtisk z oficiálního webu radnice


Stránky MČ Praha6

Infolinka
COVID-19 / KORONAVIRUS : : kompletní a průběžně aktualizované informace
Úvodní stránka ›› Radnice ›› Oblasti působnosti ›› Bezpečnost ›› Nepřehlédněte ›› Psychologie davu aneb Lidé nebo ovce ›› detail/podstránka

Psychologie davu aneb Lidé nebo ovce

Co uděláte, když před vámi zkolabuje na ulici človek? Když se stanete svědky napadení nebo když zahlédnete, jak zloděj okrádá v tramvaji jiného cestujícího?

Naprostá většina z nás na tyto otázky odpoví, že samozrejmě pomůže. Slova jsou však jedna věc a činy druhá. Psychologické výzkumy i každodenní zkušenost s podobnými situacemi totiž ukazují, že co se týče pomoci druhým, mají slova k činům často velmi daleko. Zpráva, že kolemjdoucí překračovali človeka v bezvědomí, vždycky zarazí. Stejně tak je většina z nás pohoršena, když se doslechne, že se lidé v plné tramvaji dívali na zloděje, který vytahoval z kabelky nic netušící ženy peněženku a nikdo nic neudělal.

Serge Ciccotti, autor knihy Lépe porozumět sobě i ostatním, zastává názor, že není pravda, že bychom byli čím dál lhostejnější. Sice může být lhostejnost důvodem, proč někteří strkají hlavu do písku, ale obecně se charakterové vlastnosti lidí nezhoršují. Výzkumy ukazují, že i charakterní jedinec se může v určitých situacích zachovat netečně, sobecky nebo dokonce jako mizera. Kromě rozumu ovlivňují lidské chování také instinkty a další psychické mechanismy, které jdou často proti tomu, co rozumově považujeme za správné. Jedním z významných faktorů, které ovlivňují lidské chování, je velikost skupiny. Dav se chová jinak než skupina několika osob, a ta se opět chová a reaguje zcela jinak než jedinec - solitér. Znamená to, že čím vyšší je počet přítomných osob, tím méně se tito lidé cítí odpovědní za poskytnutí pomoci. Vzniká tzv. kolektivní duše, lidé ve skupině se stávají pozorovateli události, nikoli jejími aktéry, a čekají, že odpovědnost na sebe vezme někdo jiný. Ačkoliv si rádi myslíme, jak velké a silné jsme individuality, ve skutečnosti se necháme velmi výrazně ovlivňovat skupinou nebo davem, ve kterém se pohybujeme a kterého jsme součástí. Ať se nám to líbí nebo ne, skupina má velký vliv na naše chování a myšlení. Pravděpodobně mnohem větší, než se domníváme a než jsme ochotni si připustit. Už Konfucius si všiml, že jedinec v davu své specifické vlastnosti ztrácí a že se mění jeho vzorce chování. Jestliže nás jeden člověk dokáže rozplakat nebo rozesmát, dav naše emoce násobí. Strhává k hysterii nebo euforii, burcuje vášně a taky ovlivňuje zmiňovanou ochotu pomoci druhým. Pro dav je podle Ciccottiho typický extrémismus. Buď jsme extrémně solidární, nebo naopak extrémně neteční. Jako součást davu podléháme vlivu informace, měníme své názory podle názorů uznávaných většinou ostatních, řídíme se podle módy – jsme konformní. Následováním a ochotou souhlasit se chceme vyhnout negativním důsledkům. I když (zvláště v soukromí) většinový názor odmítáme.

Podle Le Bona – jednoho z prvních odborníků zabývajících se chováním davu – jedinec, který se stane součástí davu, padá o několik stádií civilizačního vývoje níže. Zajímavou skutečností je, že prostorová sounáležitost není pro vznik davu nutná. Součástí davu můžete být, i když sedíte sami doma u počítače. Panika a emoce se v davu šíří velmi rychle, nedají se ničím zvládnout, boří sociální normy a vedou k patologickému chování. Mění i inteligentní osoby v nemyslící masu. Proto se lidský dav přirovnává k „hloupému stádu ovcí“. Před několika lety se v Německu změnila tradiční technoparty v tragédii. V davu návštěvníků čekajících u vchodu vypukla panika. Dovnitř se bylo možné dostat jen úzkým přístupovým tunelem a v něm se střetly dva proudy návštěvníků – jedni chtěli dovnitř a druzí ven. Nastala panika, při které bylo ušlapáno 19 osob a přes 300 lidí zraněno. „Neměl jsem možnost úniku, lidé stáli proti mně jako zeď. Měl jsem strach, že umřu,“ popsal tehdy osmnáctiletý fanoušek.

Předpokládá se, že právě nedostatek osobního prostoru a přílišná koncentrace jedinců na jednom místě je příčinou destruktivního chování. Komunita může podle psychologů fungovat jen tehdy, pokud spolu mohou její členové navzájem komunikovat. To v davu není možné a k interakcím, například dotykům, zde dochází i proti vůli jednotlivých účastníků. Dav zachvácen panikou není schopen střízlivě hodnotit situaci. Vědomí je zúžené pouze na jednu emoci – strach a pocit absolutního ohrožení. Zvláštním projevem kolektivního chování a paniky je davová hysterie. Jedná se o hromadné iracionální řízení (i když jeho aktéři jej mohou považovat za velmi racionální, moudré a užitečné), kdy velké množství lidí začíná bez rozmyslu dělat to, co by nikdy neudělali, nebo své obvyklé chování stupňují do nestandardních úrovní. Lidé jednají v afektu a jejich myšlení je zastřené strachem z toho, co bude, protože davová hysterie vzniká obvykle v situacích s nejasným dopadem a lidem se zdá, že se řítí do jakési „černé díry“ nebo tmavé budoucnosti.

Kromě velikosti bývá dalším parametrem davu jeho druh a zaměření. Davy na koncertech spojuje hudba a její emocionální a estetické prožívání. Může vyvolat i afekt s fyziologickými a tělesnými projevy, ztrátu vědomí, ale i agresi a ztrátu kontroly chování. Davy při náboženských obřadech jsou podřízené přesné režii, účastníci mají vymezená místa. Vládne slavnostní atmosféra, podporovaná společným zpěvem nebo modlitbami. Jsou umírněné a zaměřené jen na provedení daného obřadu. Výjimkou jsou sekty a hromadné sebevraždy. Shromáždění a manifestace mají také určitou režii a organizovanost, významnou roli hraje vůdce a jeho schopnost navázání kontaktu s davem a umění manipulace.

Cílem útočných a agresivních davů je nadvláda, získání moci, postavení, případně ničení. Vycházejí z nedostatku a jsou zaměřeny na objekt, který může tento nedostatek odstranit. Mohou být omezeny na určitý čas a místo – střety fanoušků na fotbalových zápasech. Požáry a přírodní katastrofy zastihnou lidi nepřipravené. Silně se projeví pud sebezáchovy, který vstoupí do „stádového charakteru“, což vede k panice. Rychle se rozpadá skupinová soudržnost a mizí racionální uvažování.

Podle Le Bona je chování davu nezměnitelné (nebo snad změnitelné v mnohasetletém horizontu) a není možné je kultivovat žádnou výchovou nebo restrikcí. I přesto je ale nutné se takovému nebezpečí bránit. Ve chvíli, kdy již zfanatizované masy ovládané hysterií pochodují městy, je pozdě na individuální výchovu a osvětu a je nutné, aby státní moc ochránila občany pomocí všech dostupných prostředků.

Není tady na místě bázlivý nebo liberální přístup. Dlouhodobě je ale nutné vést již od dětství lidi k takové sebeúctě, která by jim včas bránila v podlehnutí psychologii masy, a která by je vedla k důvěře ve vlastní rozum a svědomí. Tak na to myslete při své práci, doma u počítače i při výchově svých dětí.

Jiřina Ernestová, ilustrační foto: DS MP Praha

 



© 2021 MČ Praha 6

 RSS |  SMS info |  Email info |  Mapa stránek |  Prohlášení o přístupnosti |  Prohlášení o ochraně soukromí |  PŘIHLÁŠENÍ do systému


--- konec tisknuté stránky www.sestka.cz/psychologie-davu-aneb-lide-neb ---

Úřad městské části Praha 6
Čs. armády 23, Praha 6, PSČ 160 52

Kontakty

Ústředna: 220 189 111
Bezplatná infolinka: 800 800 001
Fax: 220 189 111
Email: podatelna{zavináč}praha6{tečka}cz
Datová schránka: bmzbv7c
Web: www.praha6.cz