Z historie Prahy 6 - Lysolaje
V obci Lysolaje je evidováno 19 ulic a 263 adres. Všechny adresy v obci mají PSČ 165 00. V obci je evidováno 943 obyvatel, z toho 385 mužů nad 15 let, 68 chlapců do 15 let, 435 žen nad 15 let a 55 děvčat do 15 let.
Území dnešních Lysolají bylo osídleno již v dávném pravěku. První archeologické nálezy ze zdejší osady, sídliště, pocházejí z let asi 3500–3300
př. Kr. (tzv. starší neolit). Patří k tzv. kultuře nálevkovitých pohárů, jejíž
název pochází od charakteristické bezuché nádoby s nálevkovitě otevřeným hrdlem.
Nositelé této kultury budovali osady v rovinách i hrazená sídliště ve výšinných
polohách (např. nedaleké hrazené sídliště Zámka u Bohnic, na pravém břehu
Vltavy). K sídlištím rovinným, nehrazeným, patří právě Lysolaje. V závěru
uvedeného období se začala prosazovat ve zdejším prostoru tzv. kultura s
keramikou kanelovanou, která se k nám rozšířila z Karpat. Název je odvozen od
nádob zdobených žlábky – kanelaturami, uplatňujícími se na amforách a džbáncích.
I v Lysolajích byly vykopány předměty z této kultury, především keramika. Pohřbů
je zatím známo málo, jsou kostrové i žárové.
V dalších obdobích sídlili v lysolajské oblasti první zemědělci, kteří tu
hospodařili na úrodných spraších. Zvláště cenné archeologické nálezy z Lysolají
pocházejí z doby tzv. stěhování národů (léta 400–600 po Kr.). Tehdy invaze Hunů
na východě vyvolala pohyby po celé Evropě. Sídlišť z doby stěhování národů známe
málo, osada Lysolaje však je mezi nimi. V Praze byla větší sídelní aglomerace v
Bubenči a Dejvicích. Úroveň hmotné kultury té doby vyniká zejména ve výbavě
bohatých kostrových hrobů. V Lysolajích kromě osady bylo objeveno pohřebiště se
zvláštním druhem výbavy zemřelých, byly tu totiž zjištěny pohřby koní. Co do
národnosti, patřili zdejší obyvatelé většinou ke germánskému kmenu Langobardů.
Zástavba u rozcestí ul. V Šáreckém údolí a Lysolajské údolí v Podbabě. Vlevo
hostinec Na Břetislavce.
Z období již plně historického známe první písemnou zmínku o Lysolajích.
Vztahuje se k roku 1227. Lysolaje byly zemědělskou osadou s řadou dvorů (některé
z těchto selských dvorů se zčásti zachovaly dodnes v místech podél silnice k
Břetislavce).
Vesnice po dlouhá staletí patřila k panství Nejvyššího purkrabství Pražského
hradu. Již ve středověku však některé ze zdejších dvorů náležely kapli sv.
Václava ve Svatovítské katedrále. Farností patřily Lysolaje (a patří dodnes) ke
kostelu sv. Matěje v Dejvicích - Šárce. Vlastní kostel Lysolaje nikdy neměly. Na
konci 19. století však byla pod údolím Housle (pozoruhodný geologický útvar,
chráněné území) postavena klasicistní kaple Sedmibolestné P. Marie, pod níž
vyvěrá „zázračný pramen“ s dobrou pramenitou vodou, pro niž se dodnes sjíždějí
obyvatelé z širokého okolí. Zde pramení Lysolajský potok, který odtud teče k
Břetislavce a k Šáreckému potoku. Na svátek Sedmibolestné P. Marie zde pořádá
řád kazatelů (dominikánů) poutní mše.
Ke katastru Lysolají patří také samoty Čabelka a Lakýrka.
Statisticko-topografický slovník udává k roku 1870 v Lysolajích 40 domů a 379
obyvatel. Menší část Lysolají byla připojena k Praze 6 již roku 1960, větší část
pak roku 1968. Michal Flegl