„Nahé dámy musely stát z boku,“ vzpomíná Jiří Winter Neprakta

Je jednou z nejvýraznějších osobností českého kresleného humoru, ilustroval přes 35 tisíc kreslených vtipů, knih, kalendářů nebo pohlednic. V červenci Jiří Winter Neprakta oslavil 85. narozeniny. Praha 6 mu k tomuto jubileu připravila v září výstavu v Písecké bráně.

Tam se například návštěvníci dozvědí, jak vznikl jeho pseudonym, Neprakta. Všech 150 vtipů, které si lidé mohou v Písecké bráně do poloviny měsíce prohlédnout, Jiří Winter Neprakta sám pečlivě vybíral mezi stovkami obrázků a vtipů, které má ve svém domě na Ořechovce, kde léta žije. „Vybíral jsem hlavně podle kvality obrázků, aby byly pěkné a barevné,“ říká kreslíř. Na Ořechovce nejen žije, ale také tvoří. Přestože nyní již vtipy nepublikuje, každý den dopoledne několik hodin kreslí, někdy i odpoledne. „Dříve jsem nakreslil třeba tři vtipy denně, dnes, když už nepublikuji, tak si s tím hraju a kreslím vtip dva tři dny,“ říká s tím, že v Čechách v současné době žádný humoristický časopis nevychází.

Podle kreseb rozložených po stole ateliéru jej bystrost a humor neopouští. A kde bere inspiraci? „Člověk se dívá kolem sebe a vidí například ženu, jak je oblečená, co má na sobě, já se dívám, co tam nesedí a musím na to nějak reagovat,“ svěřuje se Neprakta.

Od roku 1948, kdy publikoval svoji první kresbu, jej práce nepřestala bavit. Nechybí mu ani životní nadhled. „Po válce jsem se vrátil z kriminálu (byl zavřený za přechovávání zbraní, pozn. red.), ten konec byl hodně špatný. A jak válka skončila, v tom okamžiku jsem si myslel, že už se mi nemůže nic stát. A ten pocit mám pořád,“ vzpomíná.

Častými tématy jeho vtipů jsou historie, erotika, příroda a zvířata, hlavně psi a myši, a strašidla. Sám říká, že původně ani nechtěl být kreslířem vtipů. Chtěl být přírodovědcem, který si svoje odborné publikace bude doprovázet vlastními kresbami. „Mám zvířata moc rád. Studoval jsem v Praze přírodovědeckou fakultu. Některé odborné knihy jsem ilustroval,“ říká. Kreslenými vtipy se ale dalo dobře uživit. „Poptávka pořád převyšovala nabídku,“ dodává na vysvětlenou.

Jeho nejoblíbenějším námětem zůstává erotika. Snad každý si vybaví oblé prdelky a plná ňadra jeho kreslených dam. „Jednou si ke mně přišel pro podpis asi šestiletý chlapec s knihou se samými vystříhanými erotickými vtipy. Že ho posílá tatínek, který říká, že kreslím nejkrásnější prdele z celýho Dikobrazu. A kluk říká: jak se na to dívám, tak mu musím dát za pravdu,“ vybavuje si. Jiří Wintr vzpomíná také na doby, kdy kreslit do vtipu nahé paní nebylo úplně korektní. „Nahou dámu otiskli jenom za příznivé politické situace. Do Dikobrazu jsem je ale stejně musel různě natáčet, aby stáli jen bokem nebo zezadu, to se jim zdálo lepší. Po revoluci už se pak mohlo všechno, ale to zase sex kreslil každý, tak mne to přestalo bavit. A proto ty noviny zanikly, byli tam jen ožralci a sex,“ vzpomíná mimo jiné ilustrátor Černých baronů, knihy Miloslava Švandrlíka. S ním také léta tvořil au-
torskou dvojici kreslených vtipů.

Celoživotní zálibou Jiřího Wintera je sbírání strašidel a orientálních masek všeho druhu, kterých má plný dům. „Kamarádi a známí mi je vozili různě ze zahraničí. Třeba tahle je z Tibetu, tam jsem nikdy nebyl,“ ukazuje na obrovskou lebku ve skleněné vitríně na stěně. „Kdyby mi ženská řekla: buď strašidla, nebo já, tak by vyhrála strašidla,“ tvrdí s úsměvem a vzpomíná na svoji tolerantní ženu Jiřinku, která se se strašidly snesla pod jednou střechou.

Na vernisáž v Písecké bráně se Jiří Winter Neprakta nepodívá kvůli svému zdravotnímu stavu. Pohybuje se převážně v kolečkovém křesle. Ale pokud by někdo chtěl autogram, rád ho přivítá ve svém domě na Ořechovce v Cukrovarnické 11.

Výstava se koná do 15. 9. denně, mimo pondělí, od 13 do 19 hod.


Pracovní stůl Jiřího Wintera: v 85 letech denně stále kreslí vtipy


„Sire, zprávy z bojiště jsou rozporné! Jeden posel tvrdí, že jsme poraženi na hlavu, a druhý, že jsme dostali na prdel!