Úřad městské části Praha 6 - výtisk z oficiálního webu radnice


Stránky MČ Praha6

Infolinka
COVID-19 / KORONAVIRUS : : kompletní a průběžně aktualizované informace
Úvodní stránka ›› Radnice ›› Oblasti působnosti ›› Bezpečnost ›› Policie ČR ›› Strážníci trochu jinak ›› Martin Sklenář ›› detail/podstránka

Martin Sklenář: Pořád platí, že co Čech, to muzikant!

náhled souboru

 

Dnes jsem si povídala s jedním kytaristou o jeho životní vášni. Už jako devítiletý drtil struny u španělky, dnes – ve svých dvaačtyřiceti – je zdolává u více než pěti typů kytar. Když mi o nich začal vyprávět, jeho oči se rozhořely a pravá ruka pomyslně sevřela jejich štíhlý krk, po kterém klouzala po zbytek našeho hovoru. A ačkoli není žádná star a nevyprodává beznadějně sportovní haly, bylo to něco.

Martin Sklenář je strážník-okrskář z Prahy 6. Především je to ale muž, který si krůček po krůčku plní svůj dětský sen skrze své kytary. Jeho čistý baryton je příjemný až téměř konejšivý. (Domnívám se, velké plus pro strážce pořádku v dnešní hysterické době). 

Martine, jak ses dostal k hudbě?

"Nevím přesně. Od mala hudbu jednoduše cítím."

Dobře, ale studoval jsi hudbu?

"Ano, mám hudební vzdělání, studoval jsem konzervatoř."

Jak na školu vzpomínáš dnes?

"Nevzpomínám. Pro mnoho lidí z mého okruhu to bude jistě překvapení, až si to přečtou (smích). Teď vážně. Šíleně mě nebavily hodiny klavíru. Jenže byly povinné."

Co máš proti klavíru?

"Proti klavíru vůbec nic. Jen mě tenkrát nebavil. Představ si, že ti je nějakých „náct“, máš ráda rock, blues, ale denně jsi konfrontována klasickou hudbou. To byl prostě horor. Nicméně teoretické znalosti mi tím dány byly, to je fakt."

S kytarou jsi začal už na škole?

"Kdepak, to mnohem dřív. Bylo mi devět let, když jsem na rodičích vydyndal svou první kytaru. Chtěl jsem ji, protože jsem si myslel, jak jednoduché a rychlé učení to bude. Ale to jsem se pletl."

Myslíš bolest bříšek u prstů levé ruky?

"U mne pravé. Jsem levák. Ale přesně tak. Byl to asi také důvod, proč jsem to tenkrát zase vzdal a vrátil se ke kytaře až o několik let později."

Jaké struny jsou tedy pro začátek dobré?

"Určitě nylonové, ale mohou být i kovové – jen mnohem slabší."

Co bys dnes poradil úplným začátečníkům?

"Aby to vydrželi. Když překonáš tu bolest, časem kůže ztvrdne a vytvoří se mozoly, pak už se ti hraje jedna báseň."

Je nutné učit se všechny akordy, když si chci co nejdřív zahrát?

"Rozhodně ne. Nejde o slepé učení. Stačí ti první tři akordy a zahraješ stovky písní. Nejdůležitější je, alespoň zpočátku, cvičit kombinaci akordů a základních hmatů."

Zpátky k tobě. Začínal jsi na španělku, dnes hraješ převážně na co?

"Automaticky mi ruka sáhne po elektrice. Ačkoli doma to často střídám, ale když jdeme hrát s kapelou, volba je elektrika…"

Máš kapelu?

"Ano, blues-rockovou. Jsme v ní čtyři – bubny, basa, kytara, sólová kytara a zpěv. Je to téměř policejní kapela, jen jeden člen je vobyčejnej smrtelník (smích). Pořád platí: Co Čech, to muzikant. Uniforma neuniforma."

Jak si říkáte jako kapela?

"Poslední tři roky jsme Mimoni. A neptej se mě, kdo s tím názvem přišel, protože už to vážně nevím."

Kdy a za jakých podmínek vaše kapela vznikla?

"Hrál jsem v jedné hospůdce v Dejvicích. Tuším, že to byl rok 2008. U baru tenkrát seděl „náčelník“ (frontman kapely, pozn. autora), a když jsem dohrál, přišel za mnou a povídá mi: „Chlape, já mám blues-rockovou kapelu. Chybí mi tam kytarista. Máš doma elektrickou kytaru?“ Trochu jsem se zdráhal. Elektrickou kytaru jsem sice doma měl, ale neměl jsem to tenkrát ještě úplně v ruce. Muselo to být na mně znát, protože mě začal okamžitě uklidňovat, že by nešlo o sólovou kytaru, ale doprovod. S náčelníkem jsem za tu dobu prošel čtyřmi kapelami. Vystřídali se basáci, zpěváci, bubeníci. Měli jsme nespočet názvů… V tomto složení jsme tři roky."

Jste blues-rocková skupina. Je blues těžký, nebo je snadné se jej naučit?

"Tak pokud to má být vážně dobrý, musíš mít talent, ale… naučit se do jisté míry dá. Blues nejde hrát rutinně. Je třeba do toho vložit spousty energie, citu. Správný blues se prostě houpe. Jinak je to pustá poušť."

Jak často cvičíte?

"Sám mám kytaru v ruce denně. Tak tři čtyři hodinky určitě. S kapelou se ve zkušebně scházíme jednou za dva týdny."

Kde nejčastěji hrajete a co?

"V různých hospodách na čtyřce a na šestce. A cokoli, co je žádáno. Od Matušky, přes Olympic po Metalliku. Občas sáhneme i do vlastního repertoáru."

Vlastního repertoáru?  

"Jo jo, pár jich máme. Skládáme hudbu i texty. Člověk musí být pozorný a vnímat ten cvrkot kolem sebe, a pak je ideální najít nějaké to klidné místo, aby tóny a verše mohly vyjít na světlo. Jenže toho klidu tolik není… práce, rodina…"

Obecenstvo nadšené?

"Tak žádají si nás zas a znovu. Tedy bych řekl, že máme celkem úspěch."

A co ženy?

(usměje se) "Doma mám tři! Ovšem narážíš-li na ženské obecenstvo, pak tě nejspíš zklamu. Žádné kalhotky na pódia nelétají."

Kdy a kde je možné si vás jít poslechnout v nejbližších dnech?

"Určitě to bude na naší domácí scéně (UNO CLUB na Praze 4 pozn. autora). Ale i my muzikanti si musíme trochu odpočinout, a tak dodržujeme dva měsíce prázdnin."

Takže na viděnou v září?

"Jo…"

 

Když jsem šla dělat rozhovor s Martinem, myslela jsem si, že to bude na necelou hodinku. Ideální čas akorát na to, aby bylo možné jeho samotného i kapelu představit v rozsahu dvou stránek našeho časopisu. Nakonec těch 60 minut uteklo velmi rychle a nabraly k sobě další a další…

Děkuji, Martine!

 

Víno, nic a zpěv  (text a hudba Martin Sklenář)

Poslední pátek chystám tělo na tvou přítomnost

Rádo by uvidělo, jak ti říkám dost

Sbalím ti ráno a kde psáno, že mě ještě uvidíš

Spíš než tvé oči bude mi chybět tvoje spíž

Naleju pohár vína, pustím si hudbu trochu víc

A tebe, moje milá, vystřelím na Měsíc.

Dveře se otvírají jinak než jiné dny

Panty radostí zpívaj, pláče jsou sečteny

Zpívají, dámo, už je nám známo, příště venku umrzneš

Klika se ráda přidá, už si tady nevrzneš

Nic mě už nezajímá, jen vína, hudby trochu víc

A všechny ženy z klína vystřelím na Měsíc

Snadno se zapomíná špatné, zlé a výstražné

Půvab zakryje špína, chyby jsou jen závažné

Už je dohráno a tvoje lano, spojení, co zabíjí

Odpojím nožem a s dobrou hudbou zapíjím

Nevím, čí je to vina, nebo zda mozek zabral víc

Na stole láhev vína a ženský na Měsíc



© 2021 MČ Praha 6

 RSS |  SMS info |  Email info |  Mapa stránek |  Prohlášení o přístupnosti |  Prohlášení o ochraně soukromí |  PŘIHLÁŠENÍ do systému


--- konec tisknuté stránky www.sestka.cz/martin-sklenar ---

Úřad městské části Praha 6
Čs. armády 23, Praha 6, PSČ 160 52

Kontakty

Ústředna: 220 189 111
Bezplatná infolinka: 800 800 001
Fax: 220 189 111
Email: podatelna{zavináč}praha6{tečka}cz
Datová schránka: bmzbv7c
Web: www.praha6.cz