Generál Karel Řehka: armáda je dobrý zaměstnavatel

Za pár týdnů skončí Karel Řehka na svém postu náčelníka Generálního štábu Armády České republiky a odejde do civilu. Mladým lidem by však práci v armádě doporučil. „Armáda je dobrý zaměstnavatel, nabízí zajímavé možnosti. Také kvalita velitelského sboru je úplně jinde než v minulosti a než jim o tom možná vyprávěli rodiče či prarodiče,“ říká generál.

Už stříháte metr, to přece vojáci dělají?

Myslím, že už se to nedělá. Dělávali to vojáci při povinné vojenské službě, když se těšili na konec.

Vy se netěšíte na konec? 

Vím, že budu končit nejpozději v létě. Nemohu říct, zda se těším, nebo netěším.

Do funkce náčelníka jste nastoupil zhruba pět měsíců po začátku války na Ukrajině. Byla to asi nejhorší doba na to působit v čele armády. 

Byla to náročná a hodně hektická doba. Ale myslím si, že každá doba je něčím náročná, každá má něco do sebe. Neumím přesně pojmenovat, zda tato byla výrazně těžší. Naskočil jsem do toho a je to neskutečná jízda, vlastně až doteď.

Karel Řehka (*1975) 

⟶ Absolvoval Vojenské gymnázium v Opavě a Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově 

⟶ Absolvoval důstojnický kurz na Královské vojenské akademii Sandhurst (UK) a elitní výcvik v USA 

⟶ Působil na několika pozicích v Armádě ČR a absolvoval zahraniční mise v Kosovu a Afghánistánu 

⟶ V letech 2020–2022 byl ředitelem Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) 

⟶ Od 1. července 2022 je náčelníkem Generálního štábu Armády ČR 

⟶ V květnu 2025 ho prezident povýšil do hodnosti armádního generála 

⟶ Je nositelem Medaile Za zásluhy a držitelem Ceny Arnošta Lustiga za odvahu, lidskost a spravedlnost

Lišily se nějak představy o tom, čeho byste chtěl jako náčelník dosáhnout, od reality, kterou způsobila ruská invaze na Ukrajinu? 

Moc se nelišily. Pracoval jsem v armádě už dřív, kromě jiného tady na generálním štábu jako šéf speciálních sil. Měl jsem tedy představu o tom, co náčelník generálního štábu dělá, ale samozřejmě to přesně nevíte až do doby, než to děláte. Nastupoval jsem už po začátku invaze, takže to není tak, že bych přišel s nějakou úplně jinou představou a pak mě válka zaskočila. Navíc jsem předtím pracoval jako ředitel Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, což také nebyla zrovna úplně pohodová funkce. Vlastně jsem přeskočil z jednoho rozjetého vlaku do druhého.

Spíte dobře?

Dobře, ale málo.

Kdy jste byl za poslední tři roky na armádu obzvlášť hrdý? 

Jsem na vojáky hrdý stále. Jsem hrdý i na Českou republiku. Když začala válka na Ukrajině, dojala mě solidarita společnosti s uprchlíky i celou napadenou zemí. To jsem byl opravdu neskutečně hrdý na to, že jsem Čech. Těch momentů, kdy jsem byl hrdý na vojáky, ale bylo spousta. Když pomáhali lidem při povodních, když se zapojili právě do pomoci Ukrajině, třeba při výcviku Ukrajinců. Mimořádně hrdý jsem na ně byl nedávno, když se v Polsku objevily ruské drony a domluvili jsme se, že bychom mohli Polákům pomoci a nasadit naše vrtulníky. V podstatě jsme se jeden den domluvili a za dva tři dny byly první vrtulníky v Polsku. Laik si to možná neuvědomuje, ale není samozřejmostí takto operativně a rychle reagovat a přesunout kontingent do další země. Svědčí to o vysoké připravenosti jednotek a naší armády.

Mrzí vás, že se v poslední době mění názory a postoje nejen veřejnosti k Ukrajině a k pomoci Ukrajincům? 

Myslím si, že se to přeceňuje, že se náš postoj k Ukrajině nemění. Když se podívám, kolik peněz jsou lidé schopni vybírat ve veřejných sbírkách pro Ukrajinu, kolik dobrovolníků je ochotných Ukrajině pomáhat, tak bych nepodléhal tomu, že občas někdo křičí na internetu nebo na sociálních sítích něco jiného. Myslím si, že česká společnost je stále solidární. Pokud bychom měli přestat Ukrajinu podporovat nebo snižovat naši podporu, mrzelo by mě to. Svědčilo by to o tom, že ztrácíme pud sebezáchovy, protože je v bezprostředním bezpečnostním a obraném zájmu České republiky, abychom Ukrajinu co nejvíce podporovali.

Podporujete Skupinu D, která shání drony pro Ukrajinu. Budete v tom pokračovat i po konci svého působení v armádě?

Skupina D zorganizovala několik sbírek, jedna z nich byla na drony Nemesis určené pro Ukrajinu. Ten spolek podporuji, protože znám lidi, kteří se v něm angažují, sami mě oslovili a tak trochu mě do toho vtáhli. Ale není to nějaká exkluzivní podpora jedné skupiny nebo jednoho spolku. Podpořím každou dobrou věc, každý dobrý spolek nebo iniciativu. A jestli v tom budu pokračovat? Budu-li mít příležitost, tak samozřejmě ano.

Skončí letos válka na Ukrajině?

Nemám věšteckou kouli, takže to nemohu říct přesně. Ale nemyslím si, že by Rusko a prezident Putin měli zájem na rychlém ukončení války. Samozřejmě nikdy nevíte, zda se na politicko-diplomatickém poli nestane nějaká zásadní věc. Považuji to ale za nepravděpodobné.

Po začátku války na Ukrajině se objevily nejen u nás návrhy na návrat povinné vojny. Byl byste pro návrat například jednoleté povinné vojenské služby?

Naše politická reprezentace o tom dodnes nahlas nemluvila, nemyslím si, že by se připravoval návrat povinné vojny, byť se mezi lidmi občas s takovou diskusí setkávám. Podle mě by se povinná vojna neměla vrátit. Není ani realistické, aby se vrátila v tom rozsahu a v té podobě, jak jsme ji znali v minulosti. Určitě ale bude v budoucnu nezbytné mít nějaké další formy vojenské služby.

Tedy dobrovolná vojenská služba?

Podle mě by vojenská služba měla být založená na dobrovolnosti. Pokud ale stát nebude schopen generovat dostatečný počet záloh, měl by mít možnost v případě zhoršující se bezpečnostní situace doplnit dobrovolnost nějakou povinností. Jinými slovy jsem přesvědčen o tom, že budeme potřebovat nějakou novou formu vojenské služby, ale určitě se nebude jednat o návrat povinné vojny tak, jak jsme ji znali. Jeden z hlavních úkolů armády, pokud se má připravovat na velkou krizi a na ozbrojený konflikt, je schopnost se velmi rychle v případě potřeby transformovat z armády mírové na válečnou. Ta vypadá trošku jinak, má jinou strukturu a více lidí. K tomu potřebujeme mít velmi rychle využitelné zálohy a mít jich dostatečný počet.

A ty nám chybějí?

Dnešní model byl vytvářen v jiném světě a v jiné bezpečnostní situaci. Máme malou mobilní profesionální armádu, která byla primárně budována v době, kdy její prioritou byla účast většinou v expedičních operacích mimo Evropu. K tomu máme hrstku dobrovolných aktivních záloh, které jsou velmi důležité a potřebné. Ale tento model sil neodpovídá tomu, jaké zadání máme jako armáda dnes.

To zadání je jaké?

Dnešní zadání je připravovat se na ozbrojený konflikt velkého rozsahu a vysoké intenzity, který může trvat dlouho. Tak zní zadání obranné strategie, kterou schvaluje vláda. Když to vezmu na příkladu války s Ruskem, důvod, proč se na takový konflikt připravujeme, není ten, abychom válčili, ale abychom se válce vyhnuli. K tomu potřebujeme mít dostatečně velkou zálohu, která je rychle využitelná. Potřebovali bychom zálohy doplňovat daleko více každý rok, protože nám z mobilizačních záloh kvůli věku mizí tisíce lidí ročně, jak populace stárne — jde ještě o pozůstatky vojenské služby.

Proto děláte speciální letní tábory pro středoškoláky?

Výcvik středoškoláků je podle mě nesmírně užitečná věc. Nejen z pohledu záloh, protože pak mohou vstoupit do aktivních záloh, ale také se zlepšuje porozumění mezi společností a armádou a díky těmto studentům se zvyšuje odolnost společnosti. Ale osm set studentů, které vycvičíme, je na doplnění záloh opravdu málo.

Na co byste nalákal lidi, aby šli pracovat do armády?

Důležitá je správná komunikace, aby lidé měli možnost poznat armádu takovou, jaká skutečně je. Myslím, že stále trochu doplácíme na nepopularitu staré armády, která tady byla v minulosti, a povinné vojenské služby. Dnešní armáda je ale úplně jiná.

Na Vítězném náměstí máme náborové středisko. Byl jste se tam někdy podívat?

Někdy hodně dávno. Máme totiž i virtuální náborové středisko a spoustu informací a kroků dnes uděláte digitálně. Odpovídá to době a je to také jeden z trendů, jak dostat mladé lidi do armády.

Máte dvě dcery, co když přijdou, že chtějí vstoupit do armády? Co jim povíte? 

Že je to zajímavá a dobrá práce. Samozřejmě bych jim v tom nebránil. Pokud je to bude bavit a budou spokojené, ať to dělají. Pokud ne, ať jsou spokojené někde jinde. Pro mě vlastně není důležité, co budou moje děti dělat, pro mě je důležité, že budou šťastné.

Generální štáb je umístěný na náměstí, kudy chodí tisíce lidí denně. Neuvažovali jste, že byste ho přestěhovali na místo, kde bude lépe hlídatelný? Nebo převážila tradice zůstat na šestce jako ve čtvrti historicky spojené s armádou?

Už před lety se měly zahájit kroky k tomu, aby se generální štáb přestěhoval jinam. Nikoli kvůli bezpečnosti, ale protože stoletá budova je už dávno pro dnešní armádu nevyhovující. Je to krásná historická budova, moderní velitelství ale vyžaduje úplně jiné parametry – na informační technologie, jejich certifikaci, na utajené prostory, kybernetickou bezpečnost, ale třeba i na fyzickou bezpečnost. Ke stěhování z nějakého důvodu nedošlo a asi ještě dlouho nedojde, takový krok vyžaduje roky příprav. Ale je naprosto nezbytný.

Za pár týdnů skončíte ve funkci náčelníka generálního štábu, tedy v nejvyšší funkci, jaké lze v armádě dosáhnout. Odejdete do civilu?

Ano, a myslím, že je to tak správně. Máme jasně nastavené kariérní postupy a náčelník generálního štábu je poslední pozice v armádě. A tak je to správně. Cesta dolů nebo zpátky neexistuje.

Máte jasno, co budete dělat dál? 

Nemám. Programově se tím nyní nezabývám, mám zde ještě spoustu práce, na kterou se soustředím, a tak to zůstane, dokud budu ve funkci. Co bude potom, ukáže čas. Vždycky jsem se těšil na nové výzvy. Konec v této funkci tedy pro mě není nic smutného, je to přirozený stav věcí. Věděl jsem, že zde budu určitou dobu a pak armádu opustím.

Máte aspoň představu, co budete dělat ten druhý den? 

Spát a odpočívat. Zřejmě.

Chodíte na šestku jen do práce, nebo sem zavítáte i o víkendu? Třeba na farmářské trhy, kde armáda vaří a rozdává guláš? 

Moc volného času nemám, navíc nebydlím v Praze. Ale ano, občas si sem zajedu třeba do restaurace, několikrát jsem byl i na trzích. Při posledním Dni válečných veteránů jsem tady s ostatními vojáky rozdával lidem vlčí máky, povídali jsme o tom, co znamenají a proč to děláme.

Poznali vás lidé, věděli, že jim dává vlčí mák náčelník generálního štábu? 

Myslím, že někteří mě nepoznali. Třeba malé děti asi nezajímá, kdo je náčelník generálního štábu.

Byl jste na farmářských trzích ochutnat ten vojenský guláš? 

Přiznám se, že nebyl. Ale vojenský guláš jsem ochutnával mnohokrát v životě, takže si ho dokážu dobře představit.

Jaké jídlo máte nejraději? 

Sním téměř všechno. Nedokážu říct jednu věc, kterou bych měl úplně nejraději, záleží na aktuální chuti. Mám rád jídla s houbami, ostřejší pokrmy i sladká. Nejsem vyhraněný v žádném směru.

Když máte rád jídla s houbami, chodíte je také sbírat? 

Samozřejmě.

Na co jste kvůli práci neměl čas a těšíte se, že to po odchodu do civilu doženete? 

Kromě spánku mi hodně chybí sport. Dříve jsem hodně aktivně sportoval.

Co jste dělal?

Hodně jsem běhal, i ultramaratony. Dělal jsem i jiné sporty, rád lyžuji. Mám rád pohyb obecně.

Byl jste si zaběhat třeba v Šárce? 

Byla doba, kdy jsem každý den běhal přes Šárku do práce.