Úřad městské části Praha 6 - výtisk z oficiálního webu radnice


Stránky MČ Praha6

Infolinka
COVID-19 / KORONAVIRUS : : kompletní a průběžně aktualizované informace
Úvodní stránka ›› Radnice ›› Oblasti působnosti ›› Bezpečnost ›› Nepřehlédněte ›› Ve znaku K9 - Útvar psovodů Městské policie Praha ›› detail/podstránka

Ve znaku K9 - Útvar psovodů Městské policie

 

 

Co se vám vybaví, když se řekne „služební pes a psovod“?

Starším ročníkum by se mohly vybavit situace, kdy vyjížděly „na čundr“ třeba do některých míst jižních Čech, na Šumavu nebo k Dyji a tam je kontrolovali příslušníci Pohraniční stráže, kterým u nohy seděl pes tehdy nově vyšlechtěného plemene československý vlčák. Bylo to – s prominutím – tele, před kterým se človek bál jakkoliv pohnout a udělat něco špatně. I občanku předával pohraničníkovi pod jeho dohledem velmi opatrně. Ani nemusel cenit zuby, ony už jen ty jeho vlčí oči dokázaly, že člověku se svaly v jistých partiích stáhly samy. Vzbuzoval dojem, že jeho největším potešením bude prokousnout krk někomu, kdo má batoh na zádech.

Jenže to je dávná historie. Dnes si nejspíš vzpomeneme na německé a belgické ovčáky, kteří někdy asistují při fotbalových utkáních nebo demonstracích. Ale také jste si v televizi při sledování všelijakých živelních katastrof určitě všimli mnoha psů všelijakých plemen, prolézajících sutiny a hledajících přeživší. V roli takových záchranářských služebních psů můžeme vidět i různé pudlíky, border kolie, dobrmany, ovčáky, knírače, retrívry, australské honácké a mnoho dalších.

Jenže… Jenže co je to vlastně ten „služební pes“? Vždyť jako služebního můžeme vnímat i psa, který chrání stáda ovcí v Jeseníkách, někde v Krkonoších tahá saně s turisty, asistuje handicapovaným osobám. Svým způsobem je služební každý pes – i ta kapesní čivava nebo jorkšír dělá svému majiteli službu, když je mu společníkem a kamarádem. Pes, to je zvíře, které si svými úžasnými dovednostmi vydobylo pevné místo po boku člověka. Se psem je člověčí život spjatý více než čtrnáct tisíc let. Neexistuje zvíře, které by bylo s člověkem déle než pes. Útvar psovodů sídlí na trochu utajeném místě na východním okraji Prahy, ve čtvrti Klánovice. Ozvěny prvorepublikových časů, kdy místní vily a vilky patřily k vyhledávaným a drahým sídlům pražské smetánky, jsou dnes zřetelné jen na několika místech. Ale hned „za humny“ mají místní obyvatelé Klánovický les, přírodní památku, krásný smíšený les. A když se do něj vydají ulicí V Soudním a půjdou asi dva kilometry, narazí v lese na několik osamocených staveb. Tady mají zázemí naši psovodi. A nejen oni, ale i jejich psi.

Široko daleko žádné stavení, žádné obydlí. Když člověk přichází po rozmlácené lesní asfaltce během výcviku psů a ze všech stran slyší štěkot a zase jen štěkot, který střídá jen zuřivý štěkot, popřípadě ještě zuřivější štěkot, říká si, že tenhle útvar jinde než na osamělém místě sídlit nemůže. V lese to vypadá jak zvuková kulisa anglického lovu na lišku. Štěkot je jen někdy střídán rázným povelem nebo hlasitým zavytím. Aby nedošlo k omylu: zavytím psa, nikoli psovoda či zabloudivšího turisty. Útvar psovodů patří k tzv. celoměstským útvarům. Jeho auta, ať už VW Transporter nebo Ford Ranger, můžete vidět všude po Praze. Se svými psy jsou hojně využíváni na bezpečnostních opatřeních všeho druhu. Když vidím psy s rozevřenými chřtány, vyceněnými zuby a kolem dokola stříkajícími slinami, ani se nedivím. Člověk si oživí vzpomínky na zmíněného československého vlčáka.

 

Útvar sestává ze dvou skupin, hlídkové služby a záchranné kynologické skupiny. V té hlídkové pracuje šestnáct psovodů, v záchranářské pět psovodů. Je nutné zmínit, že počet psovodů nerovná se počtu psů. Někteří psovodi mají totiž psy dva a další v přípravě. Jakmile pes dosáhne určitého věku, musí si majitel začít připravovat psa nového. A jako my, strážníci, máme své oblíbené prolongace, tak i služební psi mají své atesty. Každé dva roky musí pod dohledem komisaře např. z Policejního výcvikového střediska služební kynologie splnit předepsané cviky v kategorii poslušnosti a obran. Psy tyhle zkoušky na rozdíl od strážníků prý baví. Mimochodem, Městská policie Praha je spolu s MP Ostrava jedinou městskou policií v Česku, která má specializované psí záchranáře. Psi z této skupiny se ještě dělí na specialisty v plošném a sutinovém vyhledávání osob.

Oznámení z tísňové linky 156 dostanou k řešení jen zcela výjimečně. Ale mají vysílačky s rozsahem na všechny frekvence, takže kolikrát vyslechnou radiovou relaci, určenou místní hlídce a vyrazí jim pomoci. Koneckonců, psi podobné akce berou jako výcvik a jsou rádi, že mohou vypadnout z těsných kotců v nástavbách vozidel a předvést se. Představa, že psi naskáčou do nástavby, v kotci zalehnou na měkký polštář, spokojené zavřou oči a „chlapi, vozte mě po Praze“, je pravdě hodně vzdálená. Psi se každou chvíli potřebují proběhnout, chtějí se napít a hlavně potřebují a chtějí pracovat. Vnímají, že pracovní režim je jiný než klid mezi směnami. Strážníci od psovodů tedy kontrolují místa a lokality na základě svého uvážení a místních znalostí. Prochází vestibuly metra, zahrádkářské kolonie, nádraží a jejich okolí, různé tábory bezdomovců a jiná krizová místa… Na autech i na rukávech uniforem uvidíte označení K9. Označení vychází z latinského slova canine, pes. Anglicky se toto slovo vysloví kej najn, slovo canine a K9 se vysloví úplně stejně. Poprvé se tato zkratka objevuje ve spojitosti s využitím psů pro potřeby amerických vojenských sil během 2. světové války. V současnosti je tato zkratka běžně používána pro kynologické služební oddíly všech druhů.

Když jsme s kolegou fotografem dorazili na tuhle odloučenou jednotku do Klánovic, probíhal zrovna v areálu už 26. ročník přeboru našich služebních psů. Protože za několik dnů měli psi složit atesty způsobilosti, byl to zároveň ostrý test před jejich konáním. A také poměření, jak si jednotliví psi (a psovodi) vedou mezi sebou, v rámci skupiny. Dvoudenní program začal zkouškami poslušnosti. Začínalo se obyčejným přivoláním, cviky a povely za chůze, aportem, dlouhodobým odložením, klidem při střelbě nebo skokem přes překážku. Napadá mě, že Bafilek, necvičený a netrénovaný gaučový pes mých příbuzných, by v jedné disciplíně získal plný počet bodů. Bylo by to štěkání na povel, protože štěká vždy, jakmile zahlédne piškot v dlani. Když se na tohle téma pokouším vtipkovat, dozvídám se, že to není tak jednoduché a Bafilek by odešel bez bodu… Ani při atestacích, ani při žádných závodech se totiž pes nesmí motivovat žádným lákadlem. Psovod nesmí mít po kapsách schované žádné piškoty, žádné kousky slaniny, žádné míčky na hraní. Zapomene psovod? Je to diskvalifikace a psovod se psem můžou zkusit štěstí zase za několik měsíců. Všechno má pevná, jasná pravidla – třeba při přelézání nízké kladiny a průlezu můstkem není dovolen ani žádný fyzický kontakt.

Druhý den se soutěžilo v kategorii „obrana“, dvanáct disciplín. Od průzkumu terénu a průzkumu objektu přes prohlídku osoby, obranu psovoda, zákrok v místnosti až po zadržení s protiútokem. Na všech psech bylo vidět, jak cítí, že se děje něco neobvyklého. Se všemi lomcovala někdy nervozita, jindy netrpělivost. Koneckonců, občas i s jejich majiteli. Rozhodčí každému strážníkovi poskytoval hned zpětnou vazbu, jak si jeho pes vedl, co by měl pes zlepšit.

Uznávaný kynolog, pan Beníšek, mi říká, že na psu je opravdu vidět i majitel: „To vidíte, agresivní chovatel vychová zase agresora, labilní člověk bude mít labilního psa. Pes, to je zrcadlo.“

Nejatraktivnější část soutěže, podle mého názoru, se odehrávala ve starém vyřazeném autobusu MHD. Naše skupina několika osob sedí uvnitř, po příchodu psovoda se psem slyší všichni od rozhodčího stejnou historku, stejným tónem, když najednou od figuranta letí po psovi igelitová taška a figurant zároveň zaútočí na psovoda. Jen výjimečně se pes nechá zmást, jinak si útok na figuranta většina psů vysloveně užívá. Jako kdyby jim pach ochranného obleku ještě zvyšoval hladinu adrenalinu.

K podobným situacím docházelo i v další divácky atraktivní části soutěže, což bylo zadržení s protiútokem. Proti běžícímu, útočícímu psu se rozeběhl figurant Roman, tentokrát i s ochrannou maskou na obličeji, mlátil o sebe barely, řval jak na lesy, zatímco proti němu běžel jeden pes za druhým. Za záchyt dostávali všichni psi většinou vysoký počet bodů, ale za splnění povelu „pusť!“ jich dostali žalostně málo. Psovodi používali různé fígle, aby uvolnili psí sevření, ale pokaždé to drahnou chvíli trvalo. Na tenhle povel prostě nereagovali. Figurant Roman dobře věděl, proč si na tuhle disciplínu bere ochrannou masku. Přeboru se zúčastnilo celkem deset našich psovodů. Nejlepším byl nakonec po součtu všech bodů pes Sonny (jeho majitelem je kolega Jaroslav Souček), na druhém místě skončil pes Merlin a bronzovou medaili dostal Norton. Gratulace!

Rozhodčí Beníšek mi pak říká: „Se vší vážností a odpovědností celoživotního kynologa musím prohlásit, že psovodi od pražských strážníků jsou opravdoví profesionálové. Hrozně rád s nimi dělám, protože dělat s nimi je radost.“

Jaroslav Urban

foto: DS MP Praha

 



© 2021 MČ Praha 6

 RSS |  SMS info |  Email info |  Mapa stránek |  Prohlášení o přístupnosti |  Prohlášení o ochraně soukromí |  PŘIHLÁŠENÍ do systému


--- konec tisknuté stránky www.sestka.cz/ve-znaku-k9-utvar-psovodu-mest ---

Úřad městské části Praha 6
Čs. armády 23, Praha 6, PSČ 160 52

Kontakty

Ústředna: 220 189 111
Bezplatná infolinka: 800 800 001
Fax: 220 189 111
Email: podatelna{zavináč}praha6{tečka}cz
Datová schránka: bmzbv7c
Web: www.praha6.cz