Rozhovor

Martin Pošta: kulturní a vzdělaná společnost se má lépe

Signal Festival – přehlídka světla, digitálního umění a technologií – se letos odehraje 15. až 18. října v Praze 6. Rok co rok se lokality mění. „Festival skrze umění pomáhá lidem znovuobjevovat město a místa, na která už zapomněli. To je jeden z důvodů, proč ho navštěvují,“ říká zakladatel Martin Pošta. Příležitost si v loňském roce nenechalo ujít přes půl milionu lidí.

Proč se Signal Festival dostává do Prahy 6 až letos?

Udělat festival na šestce nás láká už dlouho, dokonce jsme uvažovali, že by se konal zároveň v Praze 6 a v Praze 7 a na několik dnů by obě části propojil. Ale nakonec se tak nestalo kvůli bezpečnosti, nebyli jsme si jisti, že masy lidí, kteří přijdou, by se mohly bezpečně pohybovat například po ulici Milady Horákové. Praha 6 je pro konání našeho festivalu komplikovanější.

Co se změnilo, že se u nás letos festival konat může?

Čekali jsme na vhodný okamžik, kdy se můžeme propojit s ČVUT. Probíhala dlouhodobá jednání o spolupráci, jak zapojit do festivalu jejich studenty i kampus, což se v letošním roce povedlo. Nebudeme jenom v kampusu, ale právě tam bude koncentrace uměleckých děl veliká. A v kampusu se k naší spokojenosti a spokojenosti krizového štábu povedlo vyřešit i tu bezpečnost.

Na co se tady máme těšit? Co byste návštěvníkům doporučil rozhodně neminout?

Já bych určitě doporučil návštěvníkům jak ze šestky, tak ostatních městských částí, aby si prošli celý festival. Myslím, že Praha 6 je s centrem, kde máme další část, krásně propojená tramvají a metrem áčkem a půjde mezi jednotlivými realizacemi krásně cestovat. Pokud ale zůstanete na šestce, tak i tady máme velké zastoupení. Jestli správně počítám, je to sedm nebo osm instalací, tedy minimálně polovina. Určitě stojí za pozornost studentská zóna, což jsou čtyři instalace studentů z ČVUT. Odtud se pak vydejte na Flemingovo náměstí a do parku generála Lázaro Cárdenase, kde budou další objekty. A krásnou instalaci připravujeme u staré bubenečské čistírny.

Martin Pošta (*1979)

⟶ narodil se v Záhřebu v Chorvatsku, v Praze žije od roku 1991 

⟶ vystudoval VŠE a následně FAMU, absolvoval DeVos Institute of Arts Management při University of Maryland 

⟶ po odchodu založil Fresh Film Fest pro začínající filmaře a designSUPERMARKET, přehlídku současného designu 

⟶ s audiovizuální skupinou The Macula se proslavili videomappingem k 600. výročí Orloje 

⟶ v roce 2013 spoluzaložil Signal Festival, nyní je jeho ředitelem 

⟶ v roce 2025 otevřel Signal Space, stálou galerii digitálního umění

Budete promítat na komín?

Tam se bude podle mě vůbec poprvé odehrávat instalace na slepém rameni Vltavy, kde připravujeme laserovou show, která opravdu hezkým způsobem pracuje s vodou, tmou a určitou odlehlostí toho místa, ačkoli ve skutečnosti je kousek od hlavní silnice. V čističce samotné budeme mít performativní instalaci Laterny Magiky.

Když vidíte úspěch promítání na kostel svaté Ludmily na náměstí Míru, nelákalo vás nějaká podobná budova, třeba hotel International?

Lákal a hodně. Zrovna tam je ale komplikovaná doprava, auta, tramvaje, zastávky v jednom i druhém směru. Pak tady máte krásný husitský kostel v Šabachově parku, nádherný dům co do architektury, ale zase musíme brát ohled na lidi, co kolem bydlí, nemůžeme jim tam čtyři večery a noci hučet. U každého místa řešíme, odkud můžeme promítat, kde budou stát lidé, kudy budou přecházet, aby je nesrazilo auto a kolik lidí se tam vejde, protože ten festival přiláká půl milionu lidí a my za ně máme zodpovědnost, musíme se starat, aby se nikomu nic nestalo.

Festival se odehrává rok co rok na jiných místech, je nějaké, které vás obzvlášť inspiruje?

Ano, třeba Jižní město, to je úplně jiný charakter oproti centru města i festival by byl jiný. Akorát opět narážíme na komplikace s dopravou. Praha má sice skvělou veřejnou dopravu, ale není připravená na to, když někde najednou vystřelíte takové množství lidí.

Festival je se šestkou svázaný nejen městem, ale i dvěma osobnostmi. První je Václav Havel, jehož nedožité devadesátiny si v říjnu připomeneme.

Instalace na jeho počest je v centru města a připomíná texty Václava Havla. Bude audiovizuální, tedy zkombinuje zvuk, obraz a Havlovy texty, aby politickým způsobem připomínala jeho odkaz právě u příležitosti nedožitých devadesátin.

Druhou šestkovou osobností je Milan Cais. Čím vás jeho dílo zaujalo?

Je to vlastně obráceně, nás zaujal Milan Cais. Je to náš kamarád, byl součástí úplně prvního ročníku Signal Festivalu, pro který zhotovil parafrázi svého díla Noční hlídač, což byly oči svítící na Goethe-Institutu. Pro festival udělal instalaci Karlův hlídač a vytvořil oči na Karlově mostě, což bylo skvělé. Jen jsme při tom prvním ročníku nějak nepočítali s tím, že lidé vytvoří špunt a zablokují Karlův most.

Letos jste ho oslovili vy, nebo on vás?

Byl jsem na Milanově výstavě v Chemistry Gallery, kde měl skvělé věci. Zároveň se povedlo, že jsme získali partnera, značku glo, která vznik díla podpořila. A byli to oni, kdo navrhli Milana. Jeho dílo na festivalu se jmenuje Brána imaginace a vzniká vlastně tak trochu participativním způsobem. Návštěvníci koncertu Tata Bojs na Žofíně mohli do mikrofonu namlouvat slova, která je napadla, spojená právě s imaginací a fantazií. Z nich bude Milan Cais vytvářet zvukový vstup do své instalace.

Jak to funguje, vybíráte si z hotových děl a instalací a hledáte pro ně místa, nebo naopak vznikají interaktivní věci extra pro festival?

Vždycky máme přibližně půlku instalací, které vznikají přímo pro Signal Festival. Tím se stáváme jedním z největších producentů umění v České republice. Dáváme možnost umělcům realizovat se, pomáháme jim na to sehnat finance, jsme s nimi v průběhu tvorby a někdy s nimi prototypujeme a vyrábíme nějaké mechanismy spojené s instalacemi. Pokud umělec autorské dílo má, tak konzultujeme, kde bude umístěné, jak bude ladit s dalšími instalacemi v blízkosti. Například jde-li o ozvučení instalace, aby se navzájem nerušily nebo aby se například podpořily, řešíme spoustu praktických i estetických aspektů.

Jaký je zájem umělců o festival? Hledáte je, nebo je naopak musíte odmítat?

V úplném začátku, možná první dva ročníky, jsme vyhlašovali open call, do kterého se nám ale přihlásilo asi tisíc projektů. Přicházela s tím obrovská odpovědnost, kdy musíte každý projekt přečíst a zamyslet se, zda funguje, kdy se musíte podívat na rozpočet, jestli dává smysl, protože umělec může být kreativní nejen ve svých dílech, ale i v tom rozpočtu. Byla to brutální zátěž, kterou nebyl náš malý tým schopný každoročně zodpovědně nést. Proto jsme přešli k open callu jenom v České republice. Je pro nás důležité, že podporujeme české umělce, a to spolu s Nadací PPF, kde letos bude také další instalace na šestce. Spolu s nadací se snažíme dostávat české umělce do zahraničí, proto tu letos budeme mít kurátory z Austrálie, z Finska a dalších zemí, budeme je vodit po uměleckých ateliérech, aby viděli, co čeští umělci dělají.

Když díla vznikají speciálně pro Signal Festival, jak dopředu umělce oslovujete?

Více než rok dopředu. Třeba nyní už máme potvrzené dva tři umělce na rok 2027. Už s nimi komunikujeme, protože vlastně ta díla potřebují nějaký čas, aby uzrála v hlavě, aby umělec měl možnost instalace umístit tak, aby spolu nějakým způsobem komunikovaly a korelovaly s tématem festivalu. Takže je to vlastně celkem komplikované.

A jak dlouho potom trvá samotná příprava v ulicích, kdy začnete dělat zábrany, instalovat věci, vozit je? Jak dlouho to trvá a kolik lidí se na tom podílí?

My jsme v tomhle místě, musím říct, dosáhli pomyslného vrcholu efektivity, kdy někdy na zelené louce, v našem případě tedy v betonovém městě, vznikají Potěmkinovy vesnice. Jsou to nějaké čtyři dny dopředu. Je pro mě vlastně stále nepochopitelné, jak to zvládáme, jak šikovný tým máme.

Festival trvá čtyři dny a kdo to nestíhá, může navštívit vaši stálou expozici v centru Prahy. Navštěvují ji domácí, nebo zahraniční turisté?

Mezi návštěvníky máme asi sedmdesát procent Čechů, díky umístění instalace v samotném centru Prahy. Expozice je sice stálá, ale po nějaké době ji měníme. Je to pro nás jedinečná zkušenost, protože jde o první galerii tohoto typu v České republice. Jak já s oblibou říkám, chceme pokračovat v naší misi, což je homeopatickým způsobem, tedy mikrodávkami, měnit společnost k lepšímu. Věříme, že kulturní a vzdělaná společnost se má lépe.

Na kolik Signal Festival přijde?

Nějakých čtyřicet pět milionů korun.

Kolik z toho je třeba na elektřinu při tolika světlech?

Současné technologie jsou natolik pokročilé a my nyní už používáme laserové projektory, které nejsou tak náročné na energie, takže elektřina tvoří jen zlomek z té částky. Je vlastně docela vtipné si uvědomit, že my elektřinou spíš šetříme. Všichni lidé, kteří na festivalu jsou, tak doma nesvítí, mají vypnuté televize. Myslím, že se tím ušetří více elektřiny, než my spotřebujeme.

V módě jsou drony, dočkáme se třeba dronové instalace?

Ne, podle mě už ten wow okamžik u dronů pominul. Já o to kdysi hodně stál, dokonce jsem na Ars Electronice v Linci viděl instalaci, kterou jsem do Prahy chtěl, akorát jsme na to neměli prostředky a přivézt ji by bylo hodně komplikované. Myslím, že nyní, kdy už jsou podobných show a instalací plné sociální sítě, nás to neláká. Navíc my nechceme show, chceme prezentovat umělecká díla.

Co vás vedlo k tomu opustit zázemí stabilního povolání a pustit se do pořádání festivalu, o kterém tehdy nikdo nic nevěděl?

Pracoval jsem pro Novu, měl na starost web nova.cz, nyní je to vlastně Voyo. Po dvanácti třinácti letech – tak nějak dlouho jsem tam byl – jsem si řekl, že je čas se navrátit zpátky ke kořenům, tedy do kulturního prostředí, které mě formovalo. Dal jsem výpověď a řekl jsem, že budu vymýšlet zase nějaké věci.

Už jste věděl, co budete dělat dál?

Ne, nevědě jsem, co bude dál. To přišlo úplně náhodou na akci, kterou jsme dělali a která se jmenovala designSUPERMARKET. Přišli za mnou kamarádi a říkali, že chtějí udělat projekci na Plečnikově kostele, tak jsem šel na magistrát za radním pro kulturu a představil mu naše plány. On nám nabídl, jestli nechceme raději udělat animaci na Orloj k jeho šestistému výročí. Ta měla obrovský úspěch, a to byl vlastně začátek Signal Festivalu.