Skauti v Praze 6

Děti obstojí v moderním světě lépe než vrstevníci

Skaut byl vždy organizací, která rozvíjela své členy v duchu skautského zákona, všestranně, ale také je učila pracovat s moderními technologiemi a vybavením, v současnosti tedy i s mobilními telefony. I proto skauting děti stále baví a drží.

První skautské oddíly vznikaly v Praze 6 před sto lety. V letošním roce místní střediska Junáku – českého skauta evidovala na šestce 2 283 členů, z toho zhruba dvě třetiny jsou mladší osmnácti let. Jako poděkování za jejich dlouholetou práci, neformální vzdělávání dětí, ochranu přírody a pěstování sousedské sounáležitosti získalo osm středisek Cenu městské části Prahy 6.

Co děti potřebují 

„Skaut byl vždy organizací, která nejen podporovala své základní myšlenky, ale snažila se členy rozvíjet všestranně, tedy učit je i pracovat s moderními technologiemi či vybavením.

Když skauting začínal, na první tábory se vozily tenisové rakety, což byl tehdy nový neokoukaný sport,“ říká Vít Henych ze střediska Vočko. O to se organizace snaží stále – připravovat své členy a hlavně děti, aby obstáli v moderním světě lépe než jejich vrstevníci.

Zatímco dříve se skauti učili morseovku, protože to bylo praktické a mohli se její pomocí dorozumívat, což některým zachránilo život, když si například před nacistickými i komunistickými výslechy dohodli a sladili své verze výpovědí, dnes už se nepoužívá. Už se s ní nedá domluvit všude, hlavním komunikačním prostředkem je mobilní telefon. Zatímco některé oddíly mají dohodu, že telefony se na schůzkách a akcích nevyndávají z batohů a tašek, jiné s nimi naopak učí děti aktivně pracovat, využívat různé aplikace, k poznávání souhvězdí, rostlin, užitečné je umět pracovat s mapami. Děti si zvyknou používat mobily k praktickým činnostem, nikoli ke sledování krátkých videí. Ze schůzek a táborů mají společné zážitky, v malých kolektivech je jednodušší bavit se napřímo.

Zlomové období kolem patnáctého roku

Staré skautské oddíly se kdysi dělily na výlučně chlapecké a dívčí, dnes se už zakládají oddíly smíšené. Rodiče si také mohou pro své děti vybrat mezi oddíly pěšími a vod ními. Vodní – jak napovídá název – směřují své aktivity na vodu, využívají kánoe, plachetnice a tam se učí týmové práci a spolupráci.

Do skautu děti začínají chodit kolem čtyř až pěti let, ideální věk je kolem sedmého roku, kdy už umějí číst a psát si poznámky a mohou se zapojit do všech činností na schůzkách.

Právě v nejmladších kategoriích je také největší zájem a přetlak. Některé oddíly dokonce mají pořadník zájemců, naopak pro starší děti volná místa jsou. Potvrzuje to Jitka Křížková, vedoucí střediska Bílá Hora: „V našich dvou dívčích oddílech máme několik volných míst pro děvčata ve věku od 11 let. Oddíly mladších dětí jsou momentálně naplněné.“ Kolem desátého a pak patnáctého roku u dětí nastává určitý zlom, který rozhoduje o tom, zda u skautingu zůstanou, nebo ne. Některé přestupují na víceletá gymnázia a poté na střední a vysoké školy, kdy opouštějí i místo bydliště a odcházejí z oddílů. „Právě ve skupině roverů, tedy mezi skauty od 15 do 26 let, máme nyní volnou kapacitu. Je to věková kategorie, kterou je obtížné u skautingu udržet a u nás se s ní dříve moc nepracovalo,“ podotýká Lucie Svobodová, vedoucí střediska Jiskra Praha.

Někteří se v novém působišti ke skautingu vracejí. Například v klubovně v Zelené ulici se tak scházejí mimopražští skauti – vysokoškolští studenti. Zůstávají členy svých domovských organizací, ale v Praze tak mají příležitost se setkávat s lidmi, kteří mají podobné názory a myšlenky.

Klubovny a dobrovolníci 

Pro mnohé se stává skauting celoživotní náplní. Patnáctiletí a starší skauti se už zapojují jako pomocníci a organizátoři při pořádání velkých akcí. Mnozí dospělí zůstávají jako vedoucí.

Ovšem i skaut, podobně jako jiné volnočasové aktivity pro děti, by uvítal více vedoucích. Zájem rodičů zvlášť malých dětí o skauting je větší než zájem těch, kteří chtějí jako vedoucí pracovat.

Skautské schůzky se konají jednou týdně a záleží na každém dospělém, na jak velkou skupinu si troufne. Zpravidla to bývá šest dětí na jednoho vedoucího, pokud vedou skupinu dva, může mít třeba i osmnáct členů. Zatímco děti mají schůzky jednou týdně, jeden vedoucí vede dvě tři skupiny a věnuje se jim tedy tři odpoledne, k tomu je třeba přidat víkendové akce, letní tábory, mezinárodní setkání jamboree. Skautský vedoucí není práce, ale poslání. Je také vzorem a autoritou, jeho zájmy se pak promítají do činnosti oddílu. „Mě baví luštění hlavolamů, hraní logických her a hudba, přenáším to na svůj oddíl,“ říká Vít Henych.

Zájem o skauting zvyšuje i to, že členský poplatek je zde nižší než například u sportovních klubů. Zpravidla se pohybuje od jednoho do dvou a půl tisíce korun ročně. Existují však granty a programy, které rodinám, které si to nemohou dovolit, pomáhají s jeho hrazením, stejně tak s nákupem vybavení či náčiní, které je třeba. Skautské kroje po sobě děti dědí.

Kromě nedostatku dobrovolníků zejména organizace v Praze bojují i s volnými kapacitami kluboven, volných nemovitostí je zde málo. Proto skauti ocenili iniciativu Prahy 6, která v červnu loňského roku ofi ciálně předala skautům zčásti rekonstruovaný Kalinův mlýn, v němž sídlí středisko Šipka. Jinak si střediska pronajímají suterénní prostory od SVJ či bytových družstev, jedno sídlí v bytě, který jim pronajímá jeden ze skautů. Mezi největší a nejhezčí pak patří klubovna v Zelené ulici, kterou využívá více oddílů a skupin. Je natolik velká, aby se tam mohlo potkávat několik skupin naráz.

Jak vznikala a vznikají jména středisek?

Vočko, Javor, Kruh, Pplk. Vally, Šipka, Bílá Hora, Bílý los a Jiskra – to jsou jména středisek, která letos ocenila Praha 6 cenou městské části.

Pojmenování středisek – stejně jako jednotlivých oddílů – je často samostatným příběhem, ve kterém se připomíná nejen místní příslušnost oddílu, významné osobnosti, ale i mnohé historické události. 

⟶ Vočko: „Název střediska Vočko vznikl z čísla skautského oddílu, na jehož činnost středisko později navázalo. Šlo o 21. oddíl skautů založený 21. 11. 1918 a název Vočko odkazuje na karetní hru voko bere a vítězný bodový součet, který činí právě číslo 21,“ říká jeho předseda Vojtěch Fröhlich. 

⟶ Jiskra: „Po názvu jsem musela zapátrat u starších kamarádek z oddílu. Název střediska Jiskra prý vznikl od názvu družinky, kam chodila jedna ze zakladatelek na přelomu čtyřicátých a padesátých let. Symbolicky nejspíš odkazoval na jiskru, co zapálí plamen – oheň poznání, přátelství. Náš pokřik je: Jiskro sviť, Jiskro plaň, zářným vzorem nám se staň.

Pochází právě z těch čtyřicátých a padesátých let,“ vypráví Lucie Svobodová. 

⟶ Bílá Hora: Středisko na Bílé Hoře je pojmenované nejen podle místa působení, ale v názvu má i desítku – 10. středisko Bílá Hora. „Desítka v názvu se vztahuje k 10. chlapeckému oddílu, který vznikl z 1. Svojsíkova oddílu. V roce 1945 se s ním spojili žižkovští oldskauti a převedli svůj klub na Bílou Horu.“ Bílá Hora v názvu je tedy místopisně místo sídla střediska.

„Bílou Horu a letohrádek Hvězda máme i ve znaku střediska,“ doplňuje jeho vedoucí Jitka Křížková.

Z historie šestkového skautingu

⟶ Přesné datum, kdy vznikl v Praze 6 první oddíl, je nedohledatelné. Almanach Historie dejvického skautingu – Vzpomínky, fakta, profi ly osobností od Miloše Zezuly Topola říká, že na území tehdejší Prahy XIX působil ve 20. a 30. letech 7. chlapecký oddíl, který měl mít klubovnu na Strahově. Zanikl počátkem roku 1930 a několik jeho členů přešlo k Jedenáctce. Ta se považuje za nejstarší doložený dejvický skautský oddíl, vznikla mezi lety 1923 a 1927. 

⟶ Bedřich Valla (1892–1945) byl jednou z největších osobností skautingu na území Prahy 6. Působil nejen jako vedoucí Jedenáctky, ale vybudoval i I. junácké středisko v Dejvicích, které se před válkou stalo největším skautským střediskem v republice. Valla byl zároveň voják z povolání a výrazně se věnoval branné výchově ve skautingu, dokonce připravoval její koncepci. Za války se zapojil do odboje, uvěznili ho v Terezíně a zemřel krátce po osvobození v květnu 1945. Připomíná ho pamětní deska na domě číslo 27 v Kafk ově ulici, kde bydlel, pamětní platan v Aleji 90 na Evropské ulici, jakož i pamětní deska důstojníkům na vchodu do Generálního štábu AČR.

⟶ V Drahanské rokli v Bohnicích poblíž chráněného území Na zámcích je takzvaná Vallova mohyla, kde několik generací dejvických skautů skládalo skautský slib u ohně a pod československou vlajkou. 21. května 2005 zde byl jako připomínka 60. výročí smrti Bedřicha Vally odhalen pomník této osobnosti dejvického skautingu. 

⟶ Bedřich Valla a Rudolf Janda se zasloužili o první opravdovou skautskou klubovnu. Šlo o velký dřevěný srub se společnými klubovnami. Pozemek poskytlo ČVUT, stavba stála 47 300 Kč a měla dvě velké místnosti, několik menších kluboven a byt správce. Do užívání ji skauti získali 24. dubna 1937. Po smrti Rudolfa Jandy se jí začalo říkat Jandova chata. Stála přibližně v prostoru dnešní Národní technické knihovny. V některých materiálech se uvádí, že po zrušení Junáka v roce 1950 sloužila ještě nějakou dobu jako zázemí Ústavu teoretických základů chemické techniky. V šedesátých letech ji rozebrali a nenávratně zmizela. 

⟶ Noc plná skautů – tak se nazývala akce v květnu 1949, kdy se v Praze ve velkém zatýkali skauti zapojení do protikomunistického odboje. Zatýkání probíhalo mimo jiné v Dejvicích kolem významných vojenských objektů. Podle historického materiálu bylo té noci zatčeno téměř dvě stě skautů a skautek. 

⟶ Oddíl Junáků Praha vznikl v roce 1931 a přežil i všechna zrušení skautingu. Před listopadem 1989 fungoval pod Sokolem Dejvice jako turistický oddíl mládeže. Děti se nejprve scházely po bytech, potom jim dejvičtí sokolové poskytli klubovnu a oddíl přešel pod jejich ochranu. Později působil ve sklepních prostorách sokolovny v Dejvické ulici. 

⟶ Přes zákazy existovalo i 10. středisko Bílá Hora. To po válce obnovilo svou činnost už v květnu 1945, v říjnu si dokonce postavilo vlastní skautský domov z vojenských baráků převezených z Veleslavína. Ale už v roce 1949 byli někteří vedoucí vyloučeni z Junáka a 22. prosince 1949 klubovnu přepadli členové Svazu československé mládeže za policejního doprovodu, prostory zapečetili a činnost skautů zastavili. Bělohorští skauti se po zákazu dál scházeli a udržovali skautské kontakty.