Šestka - zpravodaj MČ Praha 6

Šestka vychází každý měsíc s výjimkou srpna a přináší obyvatelům Prahy 6 aktuální informace o životě v městské části, o dění politickém, společenském, sportovním i kulturním.

Strana 19

19

noviny městské části Praha 6

Rozhovor

Ano, hraju paní Danglarsovou vMonte Cristovi. Ten muzikál

jsem poprvé viděla, když jsem byla těhotná sdruhou dcerou.

Nebyla jsem napremiéře, protože si myslím, že premiéry bývají

takové nervózní. Počkám, až se představení trošku usadí,

apak se jdu podívat. Musím říct, že už tehdy se mi líbil. Teď,

když ho zkoušíme, myslím si, že je to opravdu podlouhé době

velký výpravný muzikál, který se opět odehraje vKongresovém

paláci. Tedy vmístě, kde začínal právě třeba Drákula.

Co je natom muzikálu nejtěžší? Uzpívat to? Uhrát to? Odtan-

čit to? Udýchat to?

Zkombinovat to všechno dohromady. Udýchat to zvládám,

dbám osebe. Tanec miluji. Některé pěvecké pasáže jsou troš-

ku náročnější, ale chodím nahodiny zpěvu, tak věřím, že to

zvládnu.

Paní profesorka zpěvu sama chodí nahodiny zpěvu?

Ano, trenér sportovce se také musí udržovat vkondici atréno-

vat. Je normální nasobě pracovat.

Kdy jste zjistila, že máte hudební talent? Chodila jste dolido-

vé školy umění?

Je pravda, že zpívání jsem milovala oddětství. Pamatuji si, že

když jsem jako malá holka chodila smámou poulici, pořád

jsem zpívala. Ona mi říkala: Renátko, budeme potichu, dokud

nedojdeme ktámhletomu stromu. Tak jsem se rozběhla, abych

tam byla co nejdříve aopět mohla zpívat. Milovala jsem zpívat

vautobuse. Jak vrčel, měla jsem pocit, že mě nikdo neslyší,

azpívala jsem opravdu naplno.

Nakonec jste studovala herectví naDAMU.

Milovala jsem zpívání, ale chtěla jsem být herečkou. Byla jsem

hubená, vysoká, takové ošklivé káčátko, aříkala jsem si, že

jako zpěvačka budu zavřená vestudiu anikdo mě neuvidí.

Herečka se musí ukazovat. Atak krásná jsem si nepřipadala,

abych mohla být herečkou. Přesvědčil mě ale ředitel aumě-

lecký šéf Těšínského divadla, který zamnou přišel ponašem

představení nagymnáziu azeptal se, zda bych nechtěla zkusit

herectví. Řekla jsem si: Stejně chci jít napedagogickou školu,

tak proč bych to nezkusila? Avyšlo to.

Ale jednoduché to nebylo…

Dělala jsem ministerské zkoušky doPolska, ale protože tam

tenkrát vyhlásili výjimečný stav amy jsme nemohli překro-

čit hranice doPolska, museli mi proto povolit studovat na

DAMU v České republice. Myslím, že kdybych se hlásila přímo

naDAMU, nedostala bych se tam. Nebyla jsem natom jazyko-

vě tak dobře, moje čeština byla hrozná.

Doma jste mluvili polsky?

Můj rodný jazyk je polština, chodila jsem dopolských škol, ale

doma jsme mluvili tak nějak ponašem. Řekla bych, že je to

taková počeštěná polština.

Češtinu jste musela ovládat dobře, když vaše první angažmá

vPraze bylo tady vSemaforu, kde jazyk atexty hrají význam-

nou roli.

Rok jsem tehdy vystupovala vPolsku vmuzikálu, akdyž jsme

se smanželem rozhodli, že se vrátíme doPrahy, nenapadlo mě

nic jiného než zavolat doSemaforu panu Suchému aříct mu,

že se vracím zPolska, měřím metr osmdesát, skvěle zpívám,

tančím amám prázdný diář. Zeptala jsem se ho, jestli chce,

abych kněmu přišla.

To jen tak? Předtím jste spolu nikdy nespolupracovali?

Ne, předtím jsem sním nebyla vžádném kontaktu. Takhle jsem

mu zavolala. Klepala jsem se azároveň si hrála nahrdinku.

Nevím, kde se vemně vzala ta drzost. Ale asi ho zajímalo, kdo

je tak drzý, že se rozhodl, že mě chce vidět.

Vzal vás doangažmá.

Zazpívala jsem mu, řekla, že jsem hrála vmuzikálu, aon mě

vzal doKytice apak dodalších představení. Většinou mi dával

písně zrepertoáru Hany Hegerové. Jsem zato velice ráda,

že jsem si mohla zazpívat přímo napódiu, kde zpívala iHana

Hegerová.

Milovala jsem zpívání,

ale chtěla jsem být

herečkou