Šestka - zpravodaj MČ Praha 6

Šestka vychází každý měsíc s výjimkou srpna a přináší obyvatelům Prahy 6 aktuální informace o životě v městské části, o dění politickém, společenském, sportovním i kulturním.

Strana 20

praha6.cz

20

listopad 2026

Rozhovor

Srecitálem Pocta Haně Hegerové jste pak vystupovala

pocelé republice.

Myslím, že jsem byla jednou zprvních, kdo vzdal poctu této

zpěvačce. Bylo to ještě vdobě, kdy Hana Hegerová žila. Nevím,

proč se tady bere, že se pocta dělá jenom mrtvému. Proč ji

nelze vzdát legendě? Bohužel se to tenkrát moc neuchytilo,

protože lidé měli pocit, že ty písně může zpívat paní Hegerová

aponí už nikdo.

Kromě Hany Hegerové zpíváte išansony Hany Zagorové. Pod-

le čeho si vybíráte písničky dorepertoáru?

Co se týká Hany Zagorové, zavolali mi zOlomouce, jestli bych

byla ochotná zazpívat její písně se symfonickým orchestrem

nastadionu. Byla jsem ztoho všoku aříkala si: Já aHana Za-

gorová?! Pak jsem zjistila, že je velký rozdíl mezi tou Haničkou

písničkou, kterou lidé chtějí slyšet, ajejími šansony. Ty jsou

krásné. Pár jsem jich vybrala, mezi nimi ity notoricky známé,

jako je Maluj zase obrázky, což je nádherný šanson, protože

má nádherný text. Apovedlo se to.

Poté přišla dovašeho repertoáru Zuzana Navarová. Přímo

zHradce Králové, odkud ona byla.

Je to třetí velká žena, které skládám poctu. Ale Navarová bylo

něco úplně jiného než práce naHegerové nebo než hledání

smyslu písní Zagorové. Šla jsem dotoho svelkým respektem,

protože Zuzana Navarová byla písničkářka. Její texty jsou ne-

skutečně těžké, také se těžko učí, protože jde spíš ojednotlivé

obrazy než osouvislé vyprávění. Musíte jít ponáladě textu.

Udělali jsme to aděkuju pánu Bohu asvému tátovi, že stáli při

nás. Vyšlo nám to skvěle, lidé snámi zpívají, anakonec přijde

potlesk vestoje. Ato milujeme!

Když se podíváte dokulturních programů, moc šansonových

koncertů tam nenajdete. Proč, když jsou tak krásné?

Protože si lidé myslí, že jsou plačtivé aže nakoncertu potečou

slzy. Ale není to tak.

Existuje iveselý šanson?

Ano, třeba Šanson omalých prsou. Má vtipný text otom,

proč nemít mindráky zmalých prsou, protože nebojte, jednou

přijde móda malých prsou. Avelká mají ty, co si naně našetřily

prachy. Jsou to vtipné texty. Vlastně šanson je zpívání oživotě,

aten může být smutný, nebo je člověk naštvaný, nebo bláznivý

asrší radostí. Otomhle jsou moje koncerty.

Je pravda, že když spolupracujete při tvorbě vlastních písní

sbásníkem Jiřím Žáčkem, nelze asi čekat, že se bude nakon-

certech plakat.

Mně se třeba líbilo, když byla namém koncertě farářka

Viktorie Kopecká apak mi poslala svoji knížku skrásným

věnováním, vekterém stálo: Vy musíte zpívat, protože léčíte

duše. Duši neléčíme jen pláčem, ale ismíchem. Otom jsou mé

koncerty.

Zaujalo mě, že zpíváte vjedenácti jazycích. Vjakých?

Česky, polsky, slovensky, rusky, italsky, španělsky, anglicky,

francouzsky, německy, jidiš, maďarsky alatinsky. Vlastně tedy

vedvanácti.

Není to škoda překládat texty písní dočeštiny? Nezní vorigi-

nále přece jen jinak?

Vždycky je to otázka interpretace. Překlad vám umožní podívat

se napíseň trochu jinak. Aje dobré, když lidé rozumí textu,

protože pro šanson je to důležité. Jinak to, jak zní píseň ovliv-

ňuje aranžmá. Podívejte se třeba nanaši národní píseň Čereš-

ne, která je zpívána oddokonalé imitace Hegerové až pomno-

hem volnější, pro některé takřka kacířské pojetí. Důležité je,

aby vpísni zbylo její srdce, duše.

Bydlíte kousek odradnice. Jak dlouho?

Odroku 2019. Když jsem se podruhé vdala, rozhodli jsme se

smanželem přestěhovat azačali hledat místo, kde by se nám to

nejvíc líbilo. Měli jsme několik nabídek, šli jsme odHradčanské

doulice Československé armády, kde byl takový pěkný rohový

dům. Říkala jsem si: Zkusme to prvně tady. Tak moc se nám tam

líbilo, že jsme se nastěhovali. Mám pocit, že ty Dejvice nebo ta

část kolem Vítězného náměstí jsou takové městečko veměstě.

Zvlášť vsobotu avneděli si tam připadáte skoro jako navesnici.

Vulicích je málo lidí, málo turistů, cítíte, že je víkend. Máme tu

obchody, nikoli obchoďáky. To je přesně město pro mě.

Když máte volno, procházíte se tedy poDejvicích?

Chodím každé ráno doStromovky. Dávám si budíka našestou,

vlétě ještě opůl hodiny dříve, abych se vyhnula těm vedrům.

Vypiju hovězí vývar nalačno, abych měla energii, avpůl sedmé

vyrážím doStromovky. Mám tam okruh čtyři apůl kilometru,

vosm jsem doma, pozitivně naladěná.

Tak aby teď svámi nechodil celý průvod fanoušků, když znají

váš režim.

Nebylo by to poprvé. Mám vrepertoáru písničku nazvanou Ne-

musím už nic. Před ní vždycky říkám posluchačům, ať se hlásí

ti, kterým je šedesát plus. Doporučuji jim, že už musíme trochu

více dbát osvou tělesnou schránku, avyprávím, že každé ráno

chodím doStromovky. Pojednom takovém koncertu zamnou

přišli došatny dva lidé aptali se, jestli opravdu chodím každé

ráno doStromovky. Aže prý půjdou se mnou. Apřišli. Ale že by

se mnou chodily průvody, tak toho se nebojím. Chození miluju.

PoStromovce ipohorách, kde mám chalupu. ■