Rozhovor
Metoděj Jílek (* 11. 6. 2006)
⟶ rychlobruslař a inline bruslař
⟶ studuje FTVS, obor kondiční trenér
⟶ své první světové úspěchy zaznamenal na MS juniorů v inline bruslení v roce 2023, odkud přivezl dvě zlaté medaile
⟶ o rok později se na MS juniorů opět v inlinech stal pětinásobným zlatým medailistou ⟶ loni přidal úspěchy v rychlobruslení, získal čtyři medaile, z toho dvě zlaté, na MS juniorů; další dvě prvenství vybojoval ve světovém poháru
⟶ hned při své první účasti na mistrovství světa v rychlobruslení vloni v Hamaru získal bronzovou medaili
⟶ vrcholem jeho kariéry byly letošní Olympijské hry v Miláně, kde vybojoval v rychlobruslení nejprve stříbro na 5000 metrů a poté zlato na 10 000 metrů
⟶ úspěšnou sezonu uzavřel ziskem stříbrné medaile na mistrovství světa ve víceboji v nizozemském Heerenveenu
⟶ je držitelem světového rekordu na 3000 metrů s časem 3:32,52 minuty a stále tří juniorských rekordů
Metoděj Jílek: jsem vděčný Martině Sáblíkové, pro rychlobruslení udělala hodně
Zřejmě se nenajde sportovní fanoušek, který by po letošních olympijských hrách neznal jméno Metoděj Jílek. Dvě medaile z rychlobruslařského okruhu z něj udělaly nejúspěšnějšího českého sportovce her. A také hvězdu. „Nevadí mi, že mě lidé poznávají na ulici. Naopak, jsem rád za pozitivní reakce,“ říká Metoděj Jílek.
Jaký je rozdíl mezi závoděním na inlinech a na ledě?
Závodění na inlinech a na ledě se liší opravdu výrazně, a to jak technicky, tak i z hlediska samotného průběhu závodu. Na ledě jde primárně o časovku, kde jedete víceméně sám proti času a rozhoduje preciznost každého detailu. Na kolečkách je to naopak hromadný závod, kde hraje velkou roli taktika, práce v balíku a schopnost reagovat na soupeře.
Co máte raději?
Upřímně si nedokážu vybrat. Každý z těch sportů má svoje kouzlo. Na ledě mě baví ten souboj se sebou samým a s časem, kdy si člověk sáhne hodně hluboko. Na inlinech je to zase víc o dynamice závodu, o soubojích v balíku a strategii, což je úplně jiný typ adrenalinu.
Kde pád více bolí?
Hodně záleží na konkrétní situaci, ale obecně jsou pády častější na inlinech a kontakt s asfaltem není vůbec příjemný.
Na čem jezdíte rychleji? Máte změřenou maximální rychlost?
Rychlejší je určitě led. Maximální rychlost se u mě pohybuje okolo šedesáti pěti kilometrů za hodinu, na kolečkách se dostanu zhruba na padesát pět, takže ten rozdíl tam je znatelný.
Začínal jste na kolečkových bruslích, rychlobruslení jste přidal později. Co vás k tomu vedlo?
Jednou jsme si byli s rodiči zabruslit na běchovické Korunce a potkali jsme trenérku z klubu Inline talent, dnes RTS Praha. Dala mi možnost si to vyzkoušet a od té doby jsem u bruslení zůstal.
Inline bruslení není olympijský sport. Hrálo i to roli v tom, že jste přešel k rychlobruslení? Třeba i díky popularitě, kterou u nás vybudovala Martina Sáblíková?
Určitě to byl jeden z faktorů. Možnost závodit na olympiádě je pro každého sportovce obrovská motivace. A Martiny Sáblíkové si hodně vážím – díky ní má rychlobruslení v Česku jméno a já jsem jí vděčný za to, že tenhle sport u nás dostala do povědomí.
Sledoval jste ji už jako malý a říkal si, že byste chtěl být jednou stejně dobrý?
Když jsem byl malý, tak jsem rychlobruslení vlastně nesledoval. V té době jsem jezdil jen na kolečkách a zajímaly mě hlavně inline závody. K rychlobruslení jsem se dostal až později.
Zpětně – nemrzí vás, že jste si na letošní olympiádě neužil stříbro víc navenek?
Nemrzí. Nechci se přetvařovat. V tu chvíli jsem z toho prostě nebyl nadšený, protože jsem měl vyšší cíle. Beru to tak, že emoce byly autentické.
Už víte, jak naložíte s odměnami za medaile?
Nějakou představu mám, ale nechám si ji pro sebe. Každopádně to nebudou žádné zbytečnosti, chci s tím naložit rozumně.
Kdo vás poprvé postavil na brusle?
Rodiče, když mi byly čtyři roky.
V Česku není moc možností, kde závodit. Změní se to, když vznikne nový areál pro kolečkové sporty na Ladronce? Přivede vás to víc domů?
V Německu mám silnou tréninkovou skupinu a skvělé podmínky, které mi hodně vyhovují. Když vznikne areál kolečkových sportů na Ladronce, určitě to bude zajímavá alternativa, hlavně v době, kdy budu doma.
Měl byste to blíž z Ladronky do školy, studujete na Fakultě tělesné výchovy a sportu. Dá se skloubit studium s vrcholovým sportem?
Dá se to zvládnout a zatím se mi to daří. Je to samozřejmě náročné na organizaci času, ale když si člověk nastaví priority, tak to funguje.
Studujete program kondiční trenér. Nestává se, že byste trenérům odporoval?
Ne, moji trenéři mají mnohem víc zkušeností než já, takže jim plně důvěřuji.
Laikovi se může zdát, že kratší tratě jsou jednodušší. Vy ale excelujete na těch delších. Je mezi nimi velký rozdíl?
Je tam zásadní rozdíl. Krátké tratě jsou víc o rychlosti, síle a výbušnosti, zatímco dlouhé tratě stojí hlavně na vytrvalosti a schopnosti udržet tempo. Každý typ závodu vyžaduje jiný přístup.
Jak moc vás motivují diváci?
Fanoušci jsou velkou součástí výkonu. Když je na stadionu dobrá atmosféra, dokáže mě to ještě víc vyhecovat a dodat energii navíc.
Dokážete se před plnými tribunami soustředit?
Musel jsem se to naučit, ale teď už s tím nemám problém. Dokážu se plně koncentrovat i před velkým publikem.
Jste klidný od přírody, nebo jste se to musel naučit?
Jsem spíš klidnější typ odjakživa, ale sport mě naučil, jak s emocemi pracovat v různých situacích.
Litoval jste někdy, že jste si vybral právě rychlobruslení? Třeba místo akčnějšího hokeje?
Nikdy. Jsem rád za tu cestu, kterou jsem si vybral. Rychlobruslení mě baví.
Zatímco po zimní sezoně mají jiní rychlobruslaři volno, vy závodíte na inlinech. Neubere vám to sílu?
Pokud je příprava dobře nastavená, tak ne. Důležité je správně rozložit trénink a soustředit se na to, co je potřeba pro další sezonu.
Kdy máte vlastně po sezoně a jak trávíte volno?
Po zimní sezoně jsem měl několik týdnů volno, ale zároveň hodně mediálních a partnerských povinností. Po letní části většinou nějaká pauza je, ale záleží na kalendáři závodů.
Co jste musel sportu obětovat?
Nejvíc asi čas s rodinou a kamarády v Praze. Tím, že často trénuji v zahraničí, nejsem doma tolik, kolik bych chtěl.
Poznávají vás lidé na ulici? Jak to vnímáte?
Nevadí mi to. Naopak jsem rád za pozitivní reakce, pokud to zůstává v rozumných mezích. Většina těch setkání je příjemná.
11. června vám bude dvacet. Plánujete oslavu?
Zatím jsem nad tím neměl čas přemýšlet, protože mám hodně nabitý program.