Budoucnost zámku Veleslavín

Hlavní město převede areál na Prahu 6

Praha 6 získá zámek Veleslavín. Končí tak několikaletá nejistota, zda budou nejen samotný zámek, ale především skoro tříhektarový park moci využívat lidé, nebo zda ho koupí soukromá osoba a uzavře ho veřejnosti. Zvítězila první možnost, ačkoli v minulých letech mohlo vše dopadnout zcela opačně.

Celý areál je volný od roku 2018. Patřil státu, který ho prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových chtěl několikrát prodat ve dražbě. Poprvé v roce 2018. Protože jde o kulturní památku, potřeboval k prodeji souhlas ministerstva kultury. To jej nejprve vydalo, poté však svůj souhlas stáhlo. Další série dražeb začala v roce 2024. Proběhlo deset kol, aniž by se našel zájemce. Cena však postupně klesla z 580 na 210 milionů korun, tedy na částku, za kterou bylo hlavní město Praha schopné areál koupit. To se stalo 23. dubna letošního roku. Převod nemovitosti na hlavní město by měl být dokončen do konce prázdnin, následovat bude svěření areálu Praze 6. Předpokládá se, že se tak stane do konce roku.

Co bude dál? 

Městská část získává nejen zámek a park, ale také dalších pět samostatných budov, které se v areálu nacházejí. Jejich stav je – zjednodušeně řečeno – více než zchátralý. Odhady hovoří o nutné investici ve výši dvou miliard korun. Radnice proto od samého začátku počítá s tím, že opravy nebude fi nancovat ze svého rozpočtu, ale najde partnery, kteří zde budou chtít působit a budovy výměnou za dočasné odpuštění nájmu opraví. 

 „V tuto chvíli panuje shoda, že samotná budova zámku by měla sloužit městské části a fungovat jako reprezentační, kulturní a komunitní centrum,“ říká starosta Jakub Stárek (ODS) a vysvětluje: „V areálu stojí dalších pět samostatných budov, které by měly spolu se zámkem vytvořit funkční celek. Jejich využití a služby by se měly doplňovat, zároveň by však každá z nich měla fungovat samostatně. Přitom by měl být zachován park, stromy i atmosféra celého objektu, protože právě to je to nejcennější, co areál nabízí. 

 “Představu o využití zámku městská část má – chce zde vytvořit reprezentační prostory, obřadní síň a zároveň zachovat výstavní i komunitní prostory. 

 Veřejným tajemstvím se stalo také to, že by v areálu mohla sídlit soukromá škola. Další funkce areálu i revitalizaci parku by měla nastínit studie budoucího využití i s ohledem na stavebně-technické možnosti jednotlivých objektů. Objemová studie, kterou pro městskou část připravuje architekt Aleš Anderle se svým týmem, na druhou stranu ověří, zda bude možné do parku umístit další stavby. „Rozhodně se neuvažuje o nějakém výraznějším zastavění areálu, určitě nebudou vznikat bytové domy ani nic podobného, protože by to degradovalo jeho historickou hodnotu. Pokud se ale mluví o umístění školy, je důležité upozornit, že žádná ze stávajících budov například nesplňuje požadavky na denní osvětlení,“ říká Aleš Anderle. Pro školní třídy by tak musela vzniknout nová, decentní a vhodně umístěná budova. Vše se koordinuje s památkáři, protože nejen budovy, ale například i plot jsou památkově chráněné.

Zapojení místních

V průběhu zpracování obou studií představí radnice svou vizi veřejnosti. Spolu se společností ONplan plánuje participaci, kdy se chce ptát místních, co od zámku a areálu očekávají, co si přejí zachovat, jaké nové funkce by měly přibýt. „Důležité je, aby si funkce jednotlivých budov a částí neodporovaly. Jen těžko tam asi můžeme mít hospic a vedle toho bubenickou zkušebnu,“ vysvětluje místostarosta Petr Prokop (STAN). 

 Význam i představy o využití by se mohly v čase proměňovat. Přispět by k tomu mohla i modernizace železnice do Kladna a na letiště, při které se stávající koleje umístí do tunelu a na povrchu vznikne takzvaná zelená radiála. Areál si proto možná zaslouží i přímé propojení na tuto pěší a volnočasovou stezku.

Zatím se nic nemění

V současnosti stále platí výpůjčka mezi státem a Prahou 6. Během podzimu pak pravděpodobně dojde k uzavření obdobné smlouvy, tentokrát s hlavním městem. Radnice počítá s tím, že areál bude i nadále fungovat ve stávajícím režimu – tedy bude volně přístupný park a zámek otevřený kulturním a komunitním akcím. 

 „Zřejmě ale budeme moci rozšířit aktivity i do stodoly před zámkem, která je nyní prázdná a ve stavu, kdy by zde bylo možné zřídit ateliéry, výtvarné dílny, propojit prostor s uměleckými a vysokými školami a navázat spolupráci, která by sem přilákala další lidi,“ říká místostarosta Petr Prokop. 

 Park je nyní zpřístupněn zhruba z poloviny. Po převedení na Prahu 6 bude třeba mezi prvními zajistit jak objekty, tak plot proti bezdomovcům a dalším nezvaným návštěvníkům. Plánuje se také oprava osvětlení a úprava hřiště na nádvoří. „Rozhodně panuje shoda, že park chceme zachovat v jeho současné podobě, tedy mít zde jakousi městskou džungli spíše než francouzskou zahradu,“ doplňuje starosta Jakub Stárek.  

 Oba se shodují, že rekonstrukce a plné zprovoznění zámku je projekt minimálně na dvě až tři volební období. Je lepší postupovat koncepčně a promyšleně po etapách než rychle a bez vize. Finální podoba, kdy budou všechny budovy funkční, otevřené a v provozu, nastane nejdřív za deset až dvanáct let.

Perličky z historie

⟶ Zámek stojí zřejmě na základech staršího veleslavínského hospodářského dvora, ve kterém se narodil Daniel Adam z Veleslavína. „Zámek je zajímavý tím, že je pravděpodobně dílem Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Pravděpodobně proto, že o tom neexistuje žádný signovaný doklad, jako projekt nebo účetní kniha, které by stoprocentně potvrdily, že jde o jeho dílo,“ říká Pavel Charvát, který se historii zámku věnuje a dělá zde komentované prohlídky. Podle něj ve prospěch tohoto významného stavitele hovoří to, že se zámeček stavěl v době, kdy území patřilo Kristýně Alžbětě Brunšvické, rakouské císařovně a matce Marie Terezie. A za stavební aktivity Habsburků v té době – zámeček se stavěl v letech 1730 až 1750 – zodpovídal právě Kilián Ignác Dientzenhofer. Bohužel ani císařovna matka ani císařovna dcera na zámku nikdy nepobyly.

⟶ Ovšem královskou návštěvu objekt zažil. V roce 1757 zde sídlil pruský generální štáb při obléhání Prahy na začátku Sedmileté války. Podle historiků šlo o nejhorší obléhání Prahy, při kterém byla zničena až třetina pražských domů a při kterém se údajně v zámku objevil i pruský král Fridrich Veliký.

⟶ Nejzajímavější část historie zámku začíná příchodem hraběnky Emilie van Oesteren, jejíž jméno zní sice maďarsky, ale byla to bohatá žena židovského původu, která si titul zjevně koupila. Žila ve Vídni a na Veleslavín jezdila s rodinou na léto. Místnosti, které dodnes připomínají zámek, pocházejí z její doby. S její dcerou Laskou si pravidelně dopisoval a na návštěvu za ní přijel básník Rainer Maria Rilke, kterému byla také věnovaná jedna ze současných výstav na zámku. Hraběnka dostavěla levé boční křídlo zámku, původní barokní zámek je vymezen dvěma vázovitými nástavbami. Dostavěl se i objekt současné vrátnice, kde byly byty pro zaměstnance. Pikantní historkou je, že syn hraběnky Werner na zámku v roce 1895 spáchal se svojí milenkou sebevraždu, kterou ale na rozdíl od milenky přežil.

⟶ Na konci roku 1907 prodala hraběnka zámecký areál starostovi Břevnova panu Kolátorovi. Kolátorovi jej za pár měsíců prodali dvěma bratrancům židovského původu, lékařům Oskaru Fischerovi a Leopoldovi Kosákovi.

⟶ Noví majitelé Veleslavína zde založili prestižní sanatorium, nervové a plicní. Dostavěli pravé křídlo zámku a postavili i tři zahradní pavilony.

⟶ V sanatoriu se mimo jiné léčila Charlotta Garrigue Masaryková, která zde s přestávkami strávila přes tři roky. Strávila zde nejprve skoro celý rok 1918 a na jaře toho roku zde byla dokonce prohlášena za nesvéprávnou, což byl cílený krok, který ji měl zbavit neustálého tlaku rakouské policie jako reakce na exilové aktivity TGM. Její pobyt byl důsledkem dramatických událostí ze začátku 1. světové války – ztráta dvou vnuků, odchod TGM a dcery Olgy do exilu, věznění dcery Alice, smrt syna Herberta a narukování syna Jana. Projevily se u ní problémy se srdcem i vrozený sklon k depresím, což její stav dále zhoršovalo. Navíc tehdy neměla žádný trvalý příjem, žila jen z darů přátel. Když se Masaryk vrátil z exilu již jako prezident, Charlotte odvezl. Brzy se ale ukázalo, že ze zdravotních důvodů nemohla vykonávat funkci první dámy a Hrad byl v té době neobyvatelný. Vrátila se proto do Veleslavína. Bydlela v pokoji s předpokojem, kde měl TGM pracovnu a kde při návštěvách zámku úřadoval. V zámku žila do roku 1921, pak se přestěhovala do Lán, kde o dva roky později zemřela.

⟶ Významných pacientů se zde léčilo více. Například novinářka Milena Jesenská, architekt Adolf Loos nebo módní návrhářka Růžena Wohryzková, jejíž sestra Julie byla jednou ze dvou snoubenek Franze Kafk y. Po druhé světové válce to byli třeba fi lozof Jan Patočka, básník Petr Kopta a na kontrole zde byl i prezident Václav Havel.

⟶ Po obsazení Československa Němci donutili pány Fischera a Kosáka prodat zámek pod cenou. Je paradoxem historie, že fond, který za války zámek vlastnil, fi nancoval z výnosů transporty Židů do koncentračních táborů, kde oba pánové i řada jejich pacientů zemřeli. I za socialismu zde fungovalo plicní sanatorium. „Pamětníci si dodnes pamatují, že hned za uzavřeným areálem stál vysoký komín staré teplárny, kde se topilo uhlím, takže při správném směru větru dýchali pacienti opravdu pěkný vzduch,“ doplňuje Pavel Charvát.

Veleslavín není jen zámek

Druhým nejstarším a zároveň největším objektem po zámku je takzvaný východní pavilon. Jeho první část byla postavena v roce 1908 jako patrová stavba v historizujícím slohu. Interiér byl rozdělen na tři části s dlouhou centrální chodbou, která sloužila pro denní pobyt pacientů. Později se pavilon rozšířil o dvoupatrovou přístavbu na severní straně, řešenou podobně jako původní budova. Na dveřích jsou dodnes patrné iniciály LK, bydlel zde Leopold Kosák. Před první světovou válkou vznikl ještě takzvaný západní pavilon, nejmenší z objektů, kde bydlel Oskar Fischer. Jako poslední vznikl severní pavilon, a to ve 20. až 30. letech, později upravovaný i v době socialismu. Má obdélníkový půdorys, mansardovou střechu a balkon s litinovým zábradlím. V období socialismu byl přestavován – přibyla například šachta výtahu a také malá márnice.

 Všechny tyto pavilony sloužily až do roku 2004, kdy zde fungovala plně vybavená nemocnice včetně ordinací, rentgenu, lůžkového oddělení a kuchyně. V roce 2004 se toto zařízení přesunulo do nemocnice Motol. Od této doby jsou vedlejší budovy prázdné a chátrají. 

 V zámku ještě do roku 2018 působilo soukromé zdravotnické zařízení Canadian Medical Center. Ve stodole pak mezi lety 2005 až 2015 byla malá výrobna peroxidu vodíku