Šestka - zpravodaj MČ Praha 6

Šestka vychází každý měsíc s výjimkou srpna a přináší obyvatelům Prahy 6 aktuální informace o životě v městské části, o dění politickém, společenském, sportovním i kulturním.

Strana 19

19

noviny městské části Praha 6

Rozhovor

Jedna byla vLitomyšli vroce 2017. Bylo to vGalerii Martina Ku-

bíka, která měla mnoho místností, tedy ivýstava byla rozsáh-

lejší. Ještě žila maminka, mohla výstavu komentovat. Bylo to

moc fajn. Vyšel ktomu moc krásný katalog.

Řekl vám někdy otec, že je navás hrdý?

Ano. Táta je přísný, vždycky byl. Ale umí pochválit aumí ivyna-

dat, samozřejmě.

Zaco vám vynadává? Že jste něco špatně nakreslila, nebo že

není večeře včas nastole?

Pochopitelně izatu večeři. Táta je odpřírody velmi netrpělivý

astářím se to ještě vystupňovalo. Rozhodně ho tedy vytáčím,

když čeká polévku aona ještě není nastole. Ale to je taková

naše legrační domácí záležitost.

Měla jste odmalička dáno, že se budete věnovat výtvarnému

umění, nebo jste se chtěla věnovat něčemu jinému?

Chtěla jsem dělat historii, protože mě bavil středověk, Řekové

aŘímani. Četla jsem Plutarcha. Když jsem přišla ze školy, tak

jsem rodičům vyprávěla, co jsme měli vdějepise. Středověk

mě obrovsky bavil, jsem prostě romantická duše. Kreslila jsem

jako každé dítě, ale že bych se tomu věnovala, to ne. Pro rodiče

to bylo normální, že umím kreslit. Brali to tak, že umím mluvit,

umím kreslit.

Kdy nastal ten zlom?

Jedny prázdniny před maturitou. Kreslila jsem daleko víc atá-

tovi se to opravdu líbilo. Říkal, proč tedy nezkusíš UMPRUM?

Tak jsem ji zkusila. Pětkrát, protože mě vždycky vyhodili.

Asi to nebylo kvůli nedostatku talentu, co?

Zkádrových důvodů, protože jsem byla Kolíbalová. Dělala jsem

zkoušky nikoli nailustraci, ale nakreslený film, abych se nauči-

la něco jiného. Film mě zajímal víc. Aprotože táta měl veškole

spolužáky, věděli jsme, že jsem vždycky skončila mezi těmi

dobrými, ale přišlo mi vyrozumění, že jsem zkoušky neudělala.

Počtvrtém neúspěšném pokusu jsem se rozhodla dát si při-

hlášku doBratislavy, abych se tohoto tlaku zbavila.

Jak to dopadlo?

Měla jsem všechno napřijímačky připravené abyla nachysta-

ná odcestovat, protože se tam zkoušky konaly myslím vúterý

nebo vestředu. Vpondělí ale volal kamarád zUMPRUM tátovi,

jestli Markéta nepřijde napřijímačky, protože akorát začínají.

Táta odpověděl, že jedu doBratislavy, anato se dozvěděl, že

moje přihláška je opět vPraze. Aniž by mi kdokoli cokoli řekl.

Co jste dělala?

Popadla jsem desky, táta nastartoval auto, vysadil mě před

školou, běžela jsem nahoru. První úkol přijímaček byl portrét,

všichni už fixírovali, měli skoro hotovo. Požádala jsem pána,

co seděl modelem, jestli by mi ještě chvilku nepočkal, že ho

potřebuji nakreslit. Zvládla jsem to amohla pokračovat.

Apřijali vás?

Opět ne.

Abyste mohla kreslit, změnila jste si příjmení naPrachatická,

což bylo rodné příjmení vaší maminky.

Když jsem se nedokázala dostat naškolu, začala jsem si dělat

věci pro sebe. Anabízela je například Albatrosu, účastnila jsem

se soutěží napohlednice, nabankovky. Aby mě brali vážně

arovnou nevyhodili kvůli jménu Kolíbalová, používala jsem

maminčino příjmení zasvobodna Prachatická. Tedy vobčance

mám Kolíbalovou, ale vknížkách, které jsem ilustrovala, jsem

Prachatická.

Kresbě aanimovanému filmu jste se tedy věnovala ibez

vzdělání?

Ano, ačkoli jsem se oficiálně vzdělávat nemohla, dělala jsem

všechno pro to, abych to vzdělání měla. Mí báječní rodiče mě

neposlali pracovat třeba doredakce, ale nechali mě doma,

Středověk mě obrovsky

bavil, jsem prostě

romantická duše.