Šestka - zpravodaj MČ Praha 6

Šestka vychází každý měsíc s výjimkou srpna a přináší obyvatelům Prahy 6 aktuální informace o životě v městské části, o dění politickém, společenském, sportovním i kulturním.

Strana 19

19

noviny městské části Praha 6

Rozhovor

anejen díky nim, ale ivodnímu prvku adnes již vzrostlým stro-

mům je to krásné místo Prahy 6.

Zařazujete se tak mezi osobnosti, jako jsou profesor Hey-

rovský, Jiří Suchý nebo Václav Havel. Právě Václav Havel vás

jmenoval ústavní soudkyní vroce 1993.

Jmenoval mě ústavní soudkyní ataké místopředsedkyní

Ústavního soudu, který tehdy porozdělení státu teprve začínal

pracovat, abyla to pro demokracii velmi vzrušená doba. Václav

Havel byl prezident prezidentů. Každý znašich prezidentů měl

určitý přínos donaší demokratické historie, ale Václav Havel

svým filozofickým postojem atím, že byl známým dramatikem

aspisovatelem, Českou republiku velice rychle zarámoval

nejen doevropského, ale isvětového kontextu. Jeho zásluhy

ostát jsou nezměrné.

Jak by asi hodnotil současný vývoj…

Domnívám se, že by to bral tak, že demokracie otevře svobodu

ilidem, kteří ji neumějí používat, aučí se to pomalu.

Vy nepocházíte zprávnické rodiny.

Můj otec byl pronásledovaný sedlák, poněvadž odmítl kolek-

tivizaci zemědělství, nikdy nevstoupil doJZD, stavěl se proti

všem nátlakům, pozabrání všeho majetku odešel pracovat

doŠkodovky, nechodil kvolbám. Čímž nás jako děti ponořil

dokalných vod, staly jsme se dětmi třídního nepřítele. To byl

přívlastek, který vám zavíral všechny dveře. Vpatnácti letech

pozakončené povinné školní docházce jsem musela znaší

vesnice doslova utéct. Nesměla jsem se ani vyučit vnějakém

oboru, protože patrně platila zásada, že děti třídních nepřátel

musí zůstat nekvalifikované.

Odejít vpatnácti zdomova astarat se sama osebe může ale

člověku hodně dát.

Může vás to buď semlít, nebo postavit nanohy.

Vás to postavilo nanohy…

Nesemlelo mě to, možná díky výchově, kterou jsem měla

odrodičů. Protože vpatnácti letech žít nastavbě vmaringotce

– pracovala jsem tehdy pro Zemědělské stavby Praha apro-

váděly se meliorace takzvaných poděbradských blat – nebylo

to jednoduché, ale život se mnohdy vyvíjí jinak, než je zámě-

rem někoho. Nastavbě pracovali inteligentní lidé zpražských

výzkumných ústavů ajiných organizací, vyhození zpolitických

důvodů, vlastně postiženi jako já. Nemohla jsem studovat, ale

měla jsem kolem sebe skvělé lidi azamnohé jim vděčím. Díky

jejich doporučení jsem nakonec mohla studovat vestejném

oboru adostala jsem se nastavební průmyslovku vDušní

ulici. Je to zvláštní, ale vestejné budově sídlil prvorepublikový

Ústavní soud. To se nevědělo, až když jsem byla naÚstavním

soudu azačali jsme pátrat pojeho kořenech, protože Čes-

koslovensko mělo první ústavní soud ještě před Rakouskem,

zjistila jsem, že sídlil vbudově mé školy.

Kdy vás zaujalo právo arozhodla jste se pro právnickou

fakultu?

Nechtěla jsem studovat práva, ale medicínu. Bylo zřejmé, že

poabsolvování technické školy nemám šanci se doučit další

předměty tak, abych se mohla namedicínu hlásit. Maturovala

jsem vroce šedesát šest, kdy už se politický systém uvolňoval

a směřoval kPražskému jaru, proto jsem to zkusila naPrávnic-

kou fakultu UK abyla jsem přijata.

Jako bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu, jak nyní

vnímáte útoky natuto instituci?

Ústavní soud je zde odroku 1993 anyní tam působí čtvrtá

generace ústavních soudců. První jmenoval Václav Havel, pak

každý prezident jmenoval se souhlasem Senátu další soudce

amyslím si, že první tři generace vytvořily Ústavnímu soudu

celkem dobrou pověst. Nyní je naté čtvrté, aby ji udržela. Když

někdo říká, že rozhodnutí Ústavního soudu je ústavním pučem

ajiný tvrdí, že by se měl zrušit, je to sice opět otázka svobody

projevu, ale nedobrá reakce odpolitiků. Jde ozpochybňování

instituce ašpatně je to proto, že to říkají členové vlády, nikoli

Ústava teď měla třicáté

třetí výročí odsvého

vzniku.