Šestka - zpravodaj MČ Praha 6

Šestka vychází každý měsíc s výjimkou srpna a přináší obyvatelům Prahy 6 aktuální informace o životě v městské části, o dění politickém, společenském, sportovním i kulturním.

Strana 20

praha6.cz

20

březen 2026

Rozhovor

základ, který je podle mě naprosto nezbytný kjakémukoli

modernímu tanci.

Jak velký, například co donáročnosti přípravy nebo isamot-

ným představením, je rozdíl mezi soutěžním vystoupením

avystoupením vdivadle?

Soutěž je jedno malé představení. Jsou to sice jen zhruba tři

minuty, ale tři minuty ohromného zážitku, který vaše tělo poté

opravdu dlouho zpracovává. Jde oohromné vypětí vkrátkém

čase, kdy ze sebe musíte vydat všechno, co umíte.

Vy jste tančila ise svou sestrou? Jaké to bylo?

Měly jsme například společný duet, když jí bylo sedmnáct

amně dvanáct, avté době to bylo hodně náročné.

Včem? Čekala bych vzájemný soulad?

Když dvě holky dělají to samé, ne vždycky se dohodnou

natom, co je správně aco ne. Myslím si, že jsem nani byla

dost často protivná anedělala jí to úplně lehké. Ale třeba vůči

ní necítím vůbec žádnou soutěživost. Jsem opravdu pyšná

nato, co dělá vtanečním světě.

Začala jste tancovat vsedmi letech, není to pozdě?

Předtím jsem dělala moderní gymnastiku. Vlastně se celý svůj

život nějak hýbu. Akorát mamka se bála té gymnastiky, aby-

chom se nezranily, tak nás dala natancování. Protože gym-

nastika je ještě nebezpečnější pro tělo.

Jak jste se dostala dostudia Emotion?

Přecházely tam starší gymnastky znašeho týmu, tak jsme se

přidaly.

Včem se studio Emotion liší odostatních?

Myslím si, že bez Emotion bych se mistryní světa nestala, ale

především bych tanec určitě tak moc nemilovala. Určitě by to

nešlo bez toho, jak mě všechny trenérky achoreografky vedly

ktomu se neustále zlepšovat. Neříkám, že to bylo vždy snad-

né, ale jsem nesmírně ráda zato, že mi poskytly platformu,

nakteré jsem si mohla plnit své sny.

Jak dlouho ještě vydrží vaše tělo takový nápor?

Mně přijde, že se vposledních letech hodně bourají stigmata

okolo toho, že tanečníkem můžete být jen donějakého věku.

Je spousta tanečních skupin, zejména vzahraničí, které mají

padesáti – nebo išedesátileté tanečníky. Doufám, že ijá budu

moct tančit co nejdéle to půjde. Nemyslím si ale, že bych byla

schopná tanec opustit ze dne naden. Myslím si, že vždycky

budu hledat možnost, jak se pohybovat dál.

Třeba že budete vestudiu Emotion učit?

Moc ráda bych učila, moc ráda bych přenášela to, co jsem se

naučila zasvou taneční kariéru aco mi dávaly trenérky vEmo-

tionu. Uvidíme, kam se vydám. Ale byla bych ráda, kdyby to

bylo opět doEmotion, kde už jsem rok učila.

Čím je studio Emotion výjimečné?

Tím, že se pro nás stává takovou rodinou. Vždycky jsem měla

pocit, že tam můžu být sama sebou asdílet sostatními ivěci,

které se úplně netýkají tance, amluvit otom, co mě trápí.

Ito mě posouvalo dál. Myslím si, že bez studia Emotion bych

dneska nebyla tak moc spokojená stím, co dělám, aurčitě

bych nedosáhla toho, čeho jsem dosáhla. Jsem nesmírně

ráda zato, co mi to studio nabídlo aco mi poskytuje.

Když se nepřipravujete nadalší mistrovství, načem pracujete?

Teď mám zasebou první klauzury naHudební fakultě Akade-

mie múzických umění, AMU, obor choreografie. Vbřeznu se

také začínám připravovat napředstavení vJihočeském diva-

dle, kde budu mít taneční amalou hereckou roli.

Co je pro vás jako zkušenou tanečnici veškole těžší: teorie,

nebo praxe?

Obojí. Nejsem tolik zvyklá choreografie tvořit auž vůbec ne

pro divadelní stage, jak to děláme veškole. Je to úplně jiné,

než připravovat choreografii pro soutěž. Teorie vtanci není

jako třeba vexaktních vědách, tanec nemá jasná pravidla

ajedno řešení, každý vnáší svůj poznatek anázor. Je to příleži-

tost se trochu víc dozvědět okontextu tance.

Vystudovala jste Gymnázium Jana Keplera. Nenapadlo vás

věnovat se jinému oboru atanec si nechat jen jako koníčka?

Určitě jsem měla nějakou menší krizi, kdy jsem si vlastně říka-

la, jestli dnes tanec nedělám jen proto, že ho dělám celý život.

Jestli mě opravdu baví ajestli je to to, co chci dělat nadále.

Dala jsem si odněj pár dní pauzu azjistila, že mě to znovu

lákalo dostudia. Tanec umě funguje částečně ijako terapie,

že si jdu zatancovat atím emočně odlehčím svoji hlavu. Ipři

studiu naKeplerovi jsem si byla jistá, že chci tancovat.

Když si chcete odpočinout odtance, co děláte?

Pro mě je tanec odpočinek, tak odněj tolik neodpočívám.

Když ale potřebuju změnu, kouknu se nafilm, dělám něco, při

čem nemusím myslet vůbec nanic. Nebo naopak píšu – co mě

trápí ajiné různé věci, to mi pomáhá.

Chodíte někdy nadiskotéky?

Užívám si plesy svých kamarádek, protože vEmotionu jsme

větší věková skupina, holky odšestnácti dodvaceti dvou let,

akaždý rok má některá maturitní ples. Všechny se naněm

sejdeme aje to skvělé. Společně si ho dokážeme mnohem víc

užít, než když jdu naples někomu jinému.

Co tančíte naplese nejraději? Tipla bych si valčík?

Moc neumím společenské styly, většinou je to tak, že mě

někdo vede, ikdyž to vedení brzy přebírám já, apak je to něco

jako společenský freestyle.

Aco diskotéky adiskotékový freestyle, baví vás?

Nadiskotéce jsem nikdy nebyla.

■